Pats
Útok Patriots ukázal zuby, photo: patriots.com

WQB: Divisional round

V divizní kole playoff všechny domácí týmy potvrdily svou roli favorita a překvapení se nekonala. Některé zápasy by se dokonce daly bez ostychu nazvat demolicí hostů.

A právě na tyto zápasy se detailně podívám. Jak Chiefs porazili ne-tak-žhavé Colts. A jak Patriots doslova znemožnili L.A. Chargers. Osobně jsem byl zklamán, protože v obou utkáních po poločase už prakticky nebylo, na co se dívat. Kořením zápasů jsou vypjaté momenty a napínavé závěry. Jenže tady to bylo v půlce zápasu tak o parník, že by se hosté nejspíš nejraději nenápadně vytratili o poločasové pauze zadem pryč. Škoda, tyhle zápasy jsem si na detailní rozbor opravdu nevybral příliš dobře. Tak vám alespoň popovídám, co se vlastně pokazilo. Proč byly zápasy tak jednostranné? A kde se stala chyba?

Kansas City Chiefs vs. Indianapolis Colts 31-13

Zápas začal v podání Colts nemastně a neslaně a pokračoval tak v podstatě celý první poločas. Svůj první první down získali Colts až v posledních dvou minutách první půle. Do té doby jsme mohli v jejich podání sledovat čtyři punty a 21 získaných yardů. Neúspěch by se dal měřit především na třetí downy, které nedokázali proměnit. A nejednalo se o nijak zvlášť dlouhé vzdálenosti. 3, 10, 2 a 6 yardů. Ofenzivní koordinátor pokaždé zvolil passovou hru, ale útok ji proměnit nedokázal. Obrana dokázala vždy vytáhnout nějakou nečekanou dobrou hru jednotlivce a útok Andrew Lucka zastavit. Jednou to byla skvělá coverage, pak sražený pass Chris Jonese, potom skvělý sack Justin Houstona, a nakonec třeba jen o yard krátký pass na Eric Ebrona, kterého pohotově srazil obránce. Myslím, že limitující roli hrálo také lehké zranění T.Y. Hiltona, který nezvládal získat potřebnou separaci od obrany, která se tak soustředila především na zdvojování tight enda Eric Ebrona. A ono to fungovalo.

Trochu naděje do žil vlil Colts zblokovaný punt a touchdown, ale protože soupeř obratem skóroval v útoku, zase to nadšení rychle opadlo. První úspěch slavili Indianapolis až před přestávkou, kdy z nutnosti nastoupili do rychlé no huddle ofense a obrana se konečně trochu zadýchala. Ale i tento drajv byl nakonec zastaven a ku překvapení všech, veterán kicker Adam Vinatieri, minul svůj nejkratší field gól v kariéře, z 23 yardů.

V poločase svítilo skóre 7-24 pro Kansas a zápas se zdál být hotový. Colts se pokusili v druhé půli navázat na no huddle ofenzívu, ale bez hmatatelných úspěchů. Punt, punt, fumble a punt. Obrana Kansasu fungovala skvěle. Skóre Bylo pro Colts nepříznivé, jenže jejich passová hra prostě nefungovala, ofenzivní lajna v pass blocích dostávala na frak a Andrew Luck neměl žádný rytmus. Delší zisky paradoxně pramenili z překvapivé běhové hry, na což je ostatně ofenzivní lajna Colts více stavěna. Nechápu tedy, že se toho nepokusili více využít a nadále hráli 4 z 5 akcí vzduchem, aniž by to mělo nějaký úspěch (4.6 yardu na pokus). Marlon Mack získával po zemi 5 yardů v průměru a skóre stále bylo ještě dosažitelné (3 drajvy). Zvlášť, když obrana Colts v druhém poločase zavřela soupeře.

Útok Chiefs byl v první půli zápasu o poznání kreativnější a živější. Především exceloval v udržování pozitivních zisků snap co snap. Mahomes v tempu rotoval především RPO (run-pass-option) hry. Kombinace zónového běhu s rychlým slant passem podle reakce linebackera. Později přidal variaci s rychlým hitch routem outside wide receivera, namísto slantu. Bral, co mu obrana dávala. Kansas také dobře mixoval do rotace hry, roztahující obranu střídavě do šířky a do hloubky. Do šířky pomocí jet sweepů. Akcí, při kterých Tyreek Hill přebíhá těsně před snapem napříč formací a může nebo nemusí dostat míč. Moc se mi líbila alternativní verze s tight endem jako vedoucím blokerem před ním. Pokud to smícháte do kombinace s předávkou na running backa, směřujícího doprostřed formace, obránci mají těžké rozhodování, kam se vrhnout dřív. Do hloubky pak roztáhnete hru klidně z té samé akce, jen předávku naznačíte, Mahomes si míč ponechá a tight end Travis Kelce atakuje prostor mezi linebackery a safety. S jeho rychlostí to je pro obranu pořádný oříšek.

Aby to nebylo málo, svou magii ukázal i quarterback Patrick Mahomes. Jeho sidearm přihrávky za běhu vypadají strašně snadno, ale věřte mi, nejsou. Práci mu pořádně usnadnil pass rush Colts, který v první půli nebyl vidění. Pouze ve čtyřech hráčích neměl proti ofenzivní lajně Chiefs úspěch. Ačkoliv natěšení hráči tam byli, Mahomes je jako školáčky hned třikrát vytáhl do offside dvojitou kadencí snapu. Teprve s úpravou obrany v druhém poločasu se úspěch trochu dostavil. To, když začal defenzivní koordinátor více agresivně zapojovat extra hráče do blitzu a přivedl tlak na Mahomese ze stran v podobě cornerbacka Kenny Moora. Highlightu se dočkal i provařený nováček Darius Leonard, vynuceným fumblem. Bohužel útok Colts tato zaváhání nevyužil a zápas nakonec došel konce, aniž by se konalo nějaké drama.

Jako dovětek bych chtěl ocenit kreativní přístup Colts k onside kicku, který se tradičním způsobem díky změně pravidel už prakticky nedá spolehlivě proměnit. Namísto náročného kopu do vzduchu někam kolem 10 yardů, obvykle snadno zachycený soupeřem, zkusili něco jiného. Kicker jednoduše napálil míč silou přímo do nejblíže stojícího soupeře a doufal v příznivý odraz. Jelikož se míče nejdříve dotkl hráč Kansasu jednalo se o živý a hratelný míč. Bohužel hráč Kansasu se pohotově pokusil vyhnout jak při vybíjené, míč ho jen lízl a prolétl dál do hřiště. Nevyšlo to, ale mám pocit, že to nevidíme naposled.

Los Angeles Rams vs. Dallas Cowboys 30-22

Ofenzíva Rams po celou sezónu používala play-action (passová hra s náznakem předávky míče na running backa) nejvíce z celé NFL, v 34.6 procentech passových akcí. Proti Dallasu to posunuli zase o level výš, když play-action hráli v 51.7 procentech passových akcí a quarterback Jared Goff z nich získal většinu všech svých passových yardů. Včetně závěrečného scramblu pro 11 yardů. Často byl ve hře náznak běhu středem a jet sweepem do strany zároveň, což obranu stavělo do nepříjemných konfliktů. Každá vteřinka zaváhání se počítá. Rams zjistili, že jejich běhová hra na Dallas funguje, a tak se nerozpakovali to tam jet do zblbnutí. Někdy prostě není třeba vymýšlet teorii relativity, ale držet se toho, co funguje.

Veterán, levý tackle, Andrew Whithworth (37 let) si připsal svou první výhru v playoff v kariéře.

New England Patriots vs. Los Angeles Chargers 41-28

Výsledné skóre zápasu lže. Více vám řekne příběh prvního poločasu, skóre 35-7. Patriots v něm nahráli 5 touchdownů. Chargers s bídou 6 prvních downů, 1 touchdown a 4 punty. Ten nepoměr získaných yardů a času stráveného na hřišti byl tak 3 ku 1. Víceméně v půli hotovo.

Před zápasem by se jen stěží dali Patrioti označit za favority, spíše byl tento zápas vnímán jako 50 na 50. Jenže realita byla někde jinde. Možná za to mohl náročnějších 14 dní pro Chargers, kteří minulý týden hráli v Baltimore. Čekala už druhá cesta přes celé státy v rozmezí 7 dní. Zatímco domácí New England mohl v klidu čekat a dva týdny se připravovat na svého soupeře. Rozhodně vypadali připraveněji.

Chargers na ofenzívu Pats vyrukovali s poměrně konzervativním plánem. Neblitzovat, hrát konzervativní zónovou obranu cover 3 a držet se vzadu. V tomto rozestavení obrana hraje na 3 obránce v hlubokých zónách, 4 v mělkých zónách a spoléhá na čtyř-člennou defenzivní lajnu, že udělá tlak na quarterbacka a nepovolí žádné velké mezery pro běhovou hru. Jenže to byla jen voda na mlýn Tom Bradymu. Staré dobré pravidlo, jak se mu dostat na kobylku v playoff už dávno platí následovně: Těsná osobní obrana receiverů a přivést tlak. Chargers nezvládli ani jedno, a tak si Brady snadno obranu rozebíral krátkými přihrávkami mezi zóny a rychlými odhozy na running backa dřív, než se jakýkoliv tlak mohl dostavit. Ještě v poločase měl dres čistý, jako právě vypraný.

Obrana si nedokázala ani poradit s taktikou jdoucí tak trochu proti momentálnímu proudu. Silovou běhovou hrou za fullbackem. James Develin stále dokola přiváděl jeden hit za druhým na linebackery v mezerách a running back Sony Michel za jeho zády procházel defenzivní lajnou jako nůž máslem. Také tight end Rob Gronkowski odehrál velké utkání. Jeho parádní běhové bloky ve statistikách nenajdete, ale přes 100 yardů po zemi v poločase je z velké části i jeho zásluhou. Proti formacím z fullbackem po celý zápas nasazovali Chargers tvrdošíjně lehké formace s 5-6 defenzivními backy, ačkoliv z nich Patriots v 90 procentech akcí hráli běhovou hru. Ani jednou obranu nepřizpůsobili a zaplatili za to.

První drajv zápasu v podání Patriots byl pro celý zápas klíčový, protože v něm dokázali proměnit 4 třetí downy a zakončit ho touchdownem. Utahaná obrana Chargers si moc neodpočinula, útok odpověděl během tří minut a museli zase na hřiště. Znovu museli bránit celé dlouhé hřiště, inkasovali touchdown a po rychlém tři a out útoku zase na hřiště. A pak zase. To je nejen vyčerpávající fyzicky, ale také psychicky. Na hráčích to bylo vidět. Při čtvrtém touchdownu ofenzivní lajna zatlačila obránce dobrých 5 yardů dozadu, running backa se ani nedotkli.

V passové hře měli Patriots na soupeře také dobrý recept. Zatímco osobkou se obránci posouvají za receivery, v zónovém rozestavení se obrana rovnoměrně roztahuje po celé šíři hřiště. V odpovědi na to Patriots často ještě před snapem přesuli jednoho hráče z jedné strany na druhou a vytvořili tak přečíslení s až 4 receivery proti zónám s méně obránci. Variací screen passů, křižných route a krátkých stopek (angl. hitch route) tak neustále stavěli obránce v zónách do konfliktů, koho mají bránit a Brady tohle už viděl miliónkrát. Trpělivě házel krátké passy mezi obránce, podával míče running backům a čekal na svou šanci. Potom udeřil z play-action náznaku a trefil Julien Edelmana přímo mezi mělké a hluboké zóny pro větší zisk. Za záda linebackrům, kteří se nechali vytáhnout vpřed pomocí náznaku běhové hry a zároveň do běhu před hluboko sedící defenzivní backy.

V obraně se Patriots nechali hodně inspirovat výkonem Baltimore Ravens v minulém týdnu a na passové downy silně emulovali jejich taktiku. Vzhledem k vývoji skóre se ukázala velice efektivní. Chargers se pokoušeli na první a druhé downy mixovat běhy a dlouhé passy, jenže pokud to nešlo podle plánu, čelili dlouhému třetímu downu. A na ten obvykle soupeř blitzoval nebo alespoň pass rushery dobře skrýval mezi stojícími linebackery a útok měl potíže si je rozebrat. Zároveň bohužel v ofenzivním plánu obvykle nebyla pro Riverse jednoduchá možnost, jak míč dostat rychle z ruky na snadný slant nebo crossing route proti osobní obraně. Jako by vůbec nebyli připraveni. Tři penalty v jednom zápase za zdržování, protože nestihli včas rozehrát míč, tomu budiž testamentem.

Abych to shrnul, Chargers se nechali přehrát takřka ve všech fázích utkání. Nejvíce mě ale mrzí jejich neschopnost, jakkoliv se situaci přizpůsobit na upravit hru za běhu. Vyšli do utkání s podobným plánem jako proti Baltimore, jenže Lamar Jackson a Tom Brady, to jsou hodně odlišní quarterbeci. Bill Belichick je měl načtené jak knížku a oni nepřestávali servírovat.

New Orleans Saints vs. Philadelphia Eagles 20-14

První drajv Saints po poločase, to tedy bylo něco. 18 her, 9 prvních downů, 92 získaných yardů a touchdown, který převrátil vedení na jejich stranu. Celý ten heroický posun po hřišti zabral 11 a půl minuty a doslova vzal obraně Eagles dech. Saints v něm překonali tři ofenzivní penalty (včetně jednoho odmazaného touchdownu), 3 třetí downy, včetně jednoho 16 yardového. Od neubránitelných passů na Micheala Thomase, přes nevyrovnanou běhovou hru až po nečekané akce s quarterbackem / wide receiverem / returnerem / cokoliv si vymyslíte Tayson Hillem. Takový mikrokosmos útoku New Orleans, kterým převrátili zápas naruby. Tomu říkám vyjít z kabin ve velkém. Po úvodním interception, 3 a out a dvou fumblech, tohle rozhodně bylo jiné kafe.

Nejviditelnějším hrdinou zápasu bude beze sporu cornerback Marshon Lattimore a jeho 2 obří interception. Jedno na zastavení třetího drajvu soupeře, hrozící dalším touchdownem. Jedno na ukončení zápasu. Někdy je prostě jen třeba být na správném místě ve správný čas a pohotově chytit míč, který recieverovi proklouzne rukama.

Čtvrté downy

Moc se mi líbilo, jak odvážně a nebojácně pojali v divizních utkáních trenéři čtvrté downy. Za půlkou se prostě nepuntuje! Jen mě trochu mrzí konzervativní přístup Chargers, kteří v poločase prohrávali o 4 touchdowny. Komentátor Tony Romo k tomu trefně poznamenal, že teď už musí ze všech zbývajících drajvů skórovat. Následoval tří yardový pass na třetí down a 10 yardů a punt.

Kansas několikrát šel pro krátký čtvrtý down za půlkou, proměnil všechny tři. Jen za stavu 24-7 jít pro čtvrtý a 5 yardů z jisté field gól vzdálenosti mi už přišlo zbytečně agresivní. V těchto případech je potřeba z logiky věci udržovat jistou hranici, kdy to ještě má smysl. Proč si komplikovat život a dávat soupeři šanci na zlom jasného utkání.

Krásně provedený byl čtvrtý down a 2 yardy do touchdownu v podání Saints. Za stavu 0-14 nebylo na co čekat. Brees naznačil rychlý screen slant na Michaela Thomase, obrana na to skočila jak na lep a Keith Kikwood už nemohl být v end zóně volnější.

Trenérské rošády

Židle se nám pomalu zaplňují. Letos to pro týmy rozhodně nebylo a není jednoduché. Celkem 8 míst se vyprázdnilo, to je poměrně vysoký počet. Zároveň ale na trhu chybí větší počet opravdu kvalitních kandidátů, o které by se mohli poprat. Zároveň tomuto procesu letos vévodí snaha najít svého Seana McVaye. Aneb mladého a perspektivního ofenzivního inovátora, který by udělal zázraky se současným quarterbackem týmu a šel s trendem poslední doby. Jenže takových po zemi nechodí osm, natož najít alespoň jednoho. A tak některé týmy raději zvolili cestu ke zkušenému matadorovi, který už něco v NFL odtrénoval. A navíc, tahle škatulka je tak trochu mýtus. Jako hlavní kouč potřebujete mnohem víc. Lidé při zmínce Sean McVaye zapomínají, že je to také neuvěřitelný dříč, který umí vycházet s lidmi a nebojí se říct o pomoc zkušenějším. Není náhoda, že po svém jmenování obratem najal jako svého defenzivního koordinátora super-zkušeného Wade Phillipse a do ofenzivní lajny angažoval Andrew Whitwortha. Průměrná životnost trenéra v NFL je 3 roky, jsem zvědav, jak si nové tváře povedou.

Za zmínku pod čarou stojí také fakt, že propuštěno bylo letos 8 trenérů, ale jen jeden jediný generální manažer (Oakland Raiders). Zdá se mi trochu nefér, že veškerá vina za neúspěchy spadla letos na bedra trenérů. Tomu se dá jen těžko věřit.

Matt LaFleur, Green Bay Packers. Tak tohle do škatulky jednoznačně zapadá, se vším všudy. LaFleur, než se stal vloni ofenzivním koordinátorem Tennessee, pracoval s McVayem v Los Angeles Rams. Předtím působil jako součást trenérského týmu spolu s Kyle Shanahanem v Atlantě a všichni tři pak začínali v roce 2012 jako různí trenéři ve Washingtonu. You are hired!

Kliff Kingsbury, Arizona Cardinals. Kdo? Vítejte v klubu. Kingsbury 7 let působil v univerzitním týmu Texas Tech, odkud byl na podzim vyhozen z pozice hlavního trenéra. Kingsbury má především dobré resumé v práci s quarterbacky (P. Mahomes, D. Webb, C. Keenum) a tolik žádanou nálepku ofenzivního inovátora, ačkoliv o téhle skutečnosti by se dalo debatovat. Nyní se mu do ruky dostane Josh Rosen. Provází ho tedy nula zkušeností z NFL, ale zároveň dobrá a pracovitá pověst. Kingsbury je po 4 dlouhých letech trenérem, který skočil na pozici hlavního trenéra NFL přímo z college úrovně. Dobře, že najal Vance Josepha jako defenzivního koordinátora. Zkušeného pomocníka s obranou bude potřebovat jako sůl.

Bruce Arians, Tampa Bay Buccaneers. To je sázka na zkušenost a výborný tah. Nicméně, překvapilo mě, že se Arians nechal přesvědčit. Přeci jen, už mu je 66. V Arizoně vloni odešel do důchodu, ale to napětí ze hry mu muselo chybět. Technicky měl s Cardinals stále ještě smlouvu, takže musel být vytrejdován. Tampa poslala do Arizony šesté kolo draftu, dostala obratem sedmé. Arians si sebou do Tampy přivede jako defenzivního koordinátora Todda Bowlese, s nímž už podobné duo kdysi tvořil. Nepochybuji, že tohle bude fungovat. Obavy mám ale o kádr, se kterým budou pracovat. To nebude zas tak snadné a rychlé, ačkoliv rychlá řešení se budou pravděpodobně očekávat. Vše bude navíc stát a padat s Jameis Winstonem, kterému zbývá jeden rok smlouvy a bude hrát o svou budoucnost.

Freddie Kitchens, Cleveland Browns. Tým povýšil dosavadního ofenzivního koordinátora, který v sezóně udělal velký pokrok s Baker Mayfieldem. Tomu říkám raketový postup. Od jeho prvního povýšení na úkor propuštěného Todd Haleyho se útok Browns opravdu výrazně zvedl, a tak je pochopitelné, že o něho nechtějí přijít. Ostatně zapadá do naší nastavené škatulky. Nepodceňoval bych ani jeho schopnost dobře vyjít a spolupracovat s generálním manažerem John Dorseym. Právě vnitřní konflikty v předchozích letech a nesoulad v postojích mezi jednotlivými články klubu, byli jedním z hlavních důvodů nefunkčnosti týmu.

Vic Fangio, Denver Broncos. Hoši z kopců vsadili na zkušenost, Fangio je proslulý svou prací s obranou a tuto šanci si jistě zaslouží. Dobrý tah, který jde tak trochu proti proudu (je to doposud jediný defenzivně orientovaný nový hlavní trenér), ale kdo říká, že proud jde správným směrem?

Adam Gase, New York Jets. Také Gase zapadá do škatulky, jen je o nějaké ty zkušenosti bohatší než ostatní. To může být ku prospěchu. Na první pohled to není příliš sexy tah, dovést trenéra, který právě dostal padáka od konkurence v divizi. Přesto Gase dostal vyhazov pro mě trochu překvapivě. S útokem Dolphins to nebylo zas tak zlé, uvážíme-li koho měl k dispozici. Tady si však o mnoho nepolepšil. Jets mají sice mladého Sam Darnolda, jenže pak se musíte hodně zamyslet, aby vás ještě nějaké jméno napadlo.

Letem Světem

Draft 2019 notně okoření letošní vítěz Heismanovy trofeje pro nejlepšího hráče college fotbalu, quarterback Kyler Murray (deklaroval účast). To je ten, co uzavřel smlouvu s basebalovým týmem, ale evidentně to není tak žhavé. Jako by se nemohl rozhodnout, kterému sportu dát přednost. A to bude také hlavní otázka, pro zaujaté týmy, zjistit jeho motivaci a budoucí úmysly. A také jak by si vedl v NFL se svou malou postavou. K tomuto hráči se ještě mnohokrát vrátíme, než se draft přiblíží, to je jisté.

Cenu blamáž týdne vyhrává Denico Autry (Indianapolis Colts) za svůj taneček přímo před hlavní rozhodčím. 15 zasloužených yardů penalty. Opravdu nepochopím, co tím chtěl získat.

Máte-li rádi moje články, neváhejte mě v tom podpořit jednorázově nebo pravidelně. Současným sponzorům moc děkuji: Thorko, Dominik Kiss, Vladimír Kurák, Jakub Krejčíř, Kamba, Zdeněk Bureš, Tomáš Cmorik, Pavel Sysel.

Dotazy a žádosti čtenářů

Zpětná vazba je fajn. Chci psát o tom, co vás zajímá. Každé pondělí vyzívám čtenáře na twitteru (protože to je můj hlavní komunikační kanál) k otázkám a žádostem do úterního článku. Tím však rozhodně nechci diskvalifikovat nikoho, kdo twitter nemá. Pošlete mi kdykoliv po odehraném víkendu své otázky a nápady (třeba emailem na robekjiri@gmail.com), prostě co vás zajímá, a já se pokusím odpovědět, jak bude v mých silách.

Chcem sa spýtať aký je rozdiel medzi false start, offside, encroachment a neutral zone infraction na line of scrimmage? (Peter)

False start je faulem útoku, zjednodušeně: hráč se pohne před snapem, ztráta 5 yardů. Zbylé penalty jsou fauly obrany, jen se rozlišuje přečin, za všechny je 5 yardů ztráta. Offside: defenzivní hráč je v době snapu nějakou částí těla přes line of scrimmage. Neutral Zone Infraction: hráč překročil předčasně před snapem line of scrimmage a ačkoliv se nikoho nedotkl, vyvolal tak reakci (pohyb) některého z členů útoku. Encroachment: hráč překročil předčasně před snapem line of scrimmage a dotknul se některého z ofenzivních hráčů nebo míče. Vyjma offsidu by měli rozhodčí vždy okamžitě zapískat a hru přerušit.

Čtení pro náročné (v angličtině)

20 NFL Players Responsible for Rule Changes (video)

Co dál

Obecně mě trochu mrzí, že playoff ztrácí všechny outsidery. Už je to nějaký pátek, co se v Super Bowlu objevil nějaký překvapivý tým (naposledy Ravens 2011-12) a letos se opět nedočkáme. Patrioti se objeví v osmém AFC Championship zápase za sebou (neuvěřitelné) a zastavit ho může jedině útok vedený mladým zázrakem jménem Mahomes. Už se nemůžu dočkat s jakou taktikou vyrukuje na Chiefs stratég Bill Belichick. V NFC pak rozhodne souboj těžkých vah Saints vs Rams. Za kormidlem starý páky a Sean McVay. Už dlouho nebyla poslední čtveřice playoff tak trenérsky nabitá.

Zároveň budou oba zápasy zajímavým střetnutím generací. Brady vs. Mahomes. Brees vs. Goff. Čtyřicátníci v posledním tažení a proti nim mladá nastupující generace. Bude to jeden z posledních záchvěvů staré gardy nebo definitivně převezme žezlo mládí?

Oba zápasy jsou odvety z podzimu. Tyto týmy už spolu letos hrály. Patriots vs Chiefs 43-40. Saints vs. Rams 45-35. To vypadá na hodně divoké přestřelky, ale zápasy playoff, to je úplně jiný svět než základní část. Raději buďme připraveni na cokoliv.

zdroje: NFL Gamepass, espn.com, nfl.com, si.com, theringer.com, nbcsports.com, twitter, youtube