Po čtyřech zápasech jsou Giants s bilancí 1-3 stále někde u dna. Co si s těch zápasů odnést a kde je problém? Pokusím se nastínit svůj názor.

Pozadí

Posledních 5 let patří Giants v souhrnu k tomu nejhoršímu co NFL nabízí. Ohánění se slavnou historií nepomůže, poměřovat se mohou tak maximálně s Jaguars nebo Jets. Neslavná to společnost. Vždyť už ani těm Browns se smát nemůžeme, když už jsou dobří. Vloni nalil do žil naději příchod kouče Joe Judge. Zná a umí povědět ty správná slova, najmout správné trenéry a prozatím i docela ty správné hráče. Ale už i to začíná skřípat.

Trenéři

Jedna věc je totiž co říkáte, a druhá co děláte. Všechny ty řeči jak se bude hrát poctivý, pracovitý a disciplinovaný fotbal jsou k ničemu, když pomalu vedete ligu v penaltách, receiveři pravidelně dropují kvalitní přihrávky a na čtvrtý down se jde tak konzervativně, jak to jen jde.

Ano s tím mě už Judge začíná štvát a zápas se Saints toho byl krásným příkladem. Dva dlouhé drajvy zakončené čtvrtým krátkým downem proměnil ve 3 body, protože prostě nevěřil svému útoku! I když budu hrát na procentíčka a doufat, že jednou to proměním a jednou ne, stále budu nejspíš na 7 bodech a jednou špatnou pozicí pro soupeře. Dva proměněné field góly (za předpokladu púroměnění je bodů stále jen 6). No a pak tu máme punt za půlkou (čtvrtý a 7), 9 minut do konce zápasu, prohrávajíc o 11 bodů. NO nebudu vám lhát, odepsal jsem je. Takový punt je de facto přiznání porážky a to, že Giants nakonec vyhráli je malý zázrak navzdory připosranosti trenéra, který prozatím nechává body na hřišti, kde jen může, protože se prostě bojí nechat hrát útok a vlastně ho tím brzdí a připravuje o body. Joe Judge se zdá být dobrý trenér na tréninkovém hřišti a v kabině. Ale během zápasu a na hřišti mě zatím nepřesvědčuje.

Co se ofenzivního koordinátora (Jason Garrett) týče, tak jsem zatím lehce na rozpacích, ale na pozitivní notu musím říct, že se dokáže poučit. Po prvních nemastných zápasech a příšerných play-callech proti Broncos se obrací karta k lepšímu a vidíme i dobře vybrané akce. Screen passy na Toneyho či Barkleyho do prostoru v ten správný down a naopak běh doprostřed, když si to situace žádá. Třeba jako na konci zápasu se Saints, 4 yardy do end zóny, obrana utahaná, tady nebylo třeba nic vymýšlet. Poučil se ze situace v prvním poločase, kdy TE sweep (ach Engram) a pass na pomalého K.Rudopha vs top CB M.Lattimore nemělo šanci. Plus bod za zapojení J.Rosse. Skvělá play-action bomba z prvního downu, kterou pak obratem o něco později využil na proměnění comeback routy za cca 20 yardů, protože cornerback se ho už bál a dával si solidní odstup. Většina delších passů pramení z play-action typu her. Tak se to dělá. Zároveň se hodně hraje read-option, kdy Jones čte obránce a kombinuje běh doprostřed s vlastním během do perimetru či rychlým slant passem. To je moderní fotbal. Chci víc takového, chci víc pohybu před snapem a chci víc route od wide receiverů, kterým jde míč do běhu a ne na otočku. Yardy po catchi jsou k nezaplacení.

Defenzivnímu koordinátorovi (Patrick Graham) nemám co vytknout. Není jeho chybou, že tak vázne tackling. Většina jeho play-callingu se mi líbí a je fajn, že dává prostor především své silné jednotce, totiž secondary. Všimněte si, jak na dlouhé třetí downy pravidelně posílá jen 3 pass rushery (tam kvalitu nemáme) a spoléhá především na coverage a donucení quarterbacka zahrát to na krátko.

Útok

Už asi skenenujete text, kde se dočtete něco o Danielu Jonesovi, našem QB. Tak tady to je. Bez obalu. Jones hraje skvěle. Spolehlivě, neukvapeně a s rozumem. Začíná si věřit, začíná věřit své ofenzivní lajně a nepanikaří a i v kapse je znát zlepšení, co se orientace týče. Pohybu a čtení progrese receiverů. Víte, co mě nejvíc potěšilo v zápas se Saints, tři balóny zahozené do zámezí. Když to tam není a už se na quarterbacka sypou pass rusheři, před kterými neuteče, je to to nejchytřejší, co může udělat. No a taky samozřejmě ta bomba na J.Rosse a několik dobrých dlouhých passů na Kenny Golladay. Právě z těch odvážnějších passů je nejvíce cítit rostoucí sebedůvěra. Opravdu je tu znát velké zlepšení a já si sypu popel na hlavu, protože tomu nemůžu uvěřit. Výtky bych stále měl. Třeba přesnost kratších passů na běžící hráče kolísá a často místo do běhu letí míč za záda, což je okrade o yardy po catchi. A pak je tu to držení míče, ale musím zaklepat. Po prvním zápas s Broncos bez incidentu :). Jen tak dál a třeba na konci sezóny vyslovíme ono magické spojení – franchise quarterback.

Jak už to bývá, vše souvisí se vším. A úspěch Jonese bych rád také přiřkl ofenzivní lajně, která letos zatím odvádí solidní práci v pass protekci. Dokonalé to nebude nikdy, ale Jones má víc prostoru a času na přihrávku než jsme zvyklí. A to dělá hodně. Běhové yardy tam stále moc nejsou, ale těžko často rozeznat, jestli tam jen Barkley andarmo tancuje nebo fakt není kudy. Asi kombinace obojího. Saquona mám rád, ale jeho běhový styl mě frustruje. Dal bych přednost running backovi co mi získá za tří downů 4/4/4 yardy než Saquon a jeho 1/-1/12 yardů. Součet je stejný, ale třetí downy pak nejsou stejné, bývají občas dlouhé. To se hraje těžko.

Co se receiverů týče tak je to docela kolotoč, ale snad se to trochu rozjíždí. Budu doufat, že ubyde dropů, protože to nás zatím hodně zabíjí. Golladay je fakt dobrej, Toney se začíná rozkoukávat a na Sheparda je spoleh. Naopak vlasy si už trhám s TE Engrama. Na jeden dobrej catch má jednu minelu a to fakt nestačí.

Obrana

Když se zlepší skládky, bude to všechno mnohem sluníčkatější. Tohle zatím hodně vázne. Takový Taysom Hill si to tam opakovaně povodil, smutný pohled. Kolikrát je už sack prakticky doma. Jen dokončit ten tackle, dostat toho zmetka na zem. A to se nedaří. Big play je na světě. Tady padá kolektivní vina na celou obranu, nikoho nevyjímaje.

Dost smutné je zranění kapitána obrany Blake Martineze, bude chybět. Vyzdvihl bych solidní práci Safety Logan Ryana, který se často motá u míče na tom správném místě. A pak taky mladého pass rushera Azeez Ojulariho. No a dost je vidět (nejen postavou) také DT Dexter Lawrence. Jednou byl vidět na můj vkus až moc. Však vy víte.

Závěrem

Bilance 1-3 je smutná a nemusela být. Zápasy s Washingtonem a Atlantou si Giants prohráli sami všemi těmi věcmi, co jsem popsal tady a předtím. Chyby jednotlivců, nedohrané hry, penalty, play-calling. Drobnosti, které udělali rozdíl. A tak se na to zas nedalo koukat.

A to je trochu paradox, který mě mrzí, protože si myslím, že Giants hrají lépe než vloni. Většinu hratelných soupeřů si však prošustrovali a teď si musí poradit s řadou silných a nepříjemných soupeřů. Chvost tabulky nebude snadné opustit.

Vlastně jedno takové pivotní utkání je přímo před naším nosem. Giants budou hrát s divizním rivalem Dallasem, který je 3-1. Pokud vyhrají Giants, je hra o divizi otevřena dokořán. Pokud prohrají je Dallas na předním sedadle divizi vyhrát.

zdroje: giants.com, nj.com/giants, bigblueview.com, twitter