WR Michael Thomas
WR Michael Thomas, photo: saints.com
Categories Weekly Quarterback

WQB: (ne)poražení

by Jiří Robek

V NFL již žádného mužstva není, který by se mohl pyšnit přídomkem neporažení. Rams výborným útokem se pyšní sic, leč Drew Brees a Saints dokáží dát bodů víc.

A zatímco se kocháte nad mým básnickým střevem, pojďme se podívat co nového v NFL. Jak jsem již naznačil, sezóna přišla o posledního neporaženého, L.A. Rams. To jsem tak nějak očekával. Víc o zápase v článku. Jinak vyhrávali vesměs favorité. Asi nejvíce pozornosti se dostalo duelu New England Patriots a Green Bay Packers. Nebo, chcete-li, duelu Tom Brady vs. Aaron Rodgers. Dvou zřejmě nejlepších quarterbacků v NFL (tím třetím je Drew Brees). Je škoda, že se spolu neutkávají častěji, ale to je možné jen jednou za 4 roky nebo v Super Bowlu. A já mám dojem, že se dalšího utkání už nedočkáme a bilance tak navždy zůstane nerozhodnutá 1-1. Oba nemládnou a dokud bude na lavičce Packers Mike McCarthy … ale dost, do vosího hnízda se nepíchá.

Washington Redskins vs. Atlanta Falcons 14-38

Řeknu vám, tenhle zápas mě poněkud zklamal. Čekal jsem vyrovnanější bitvu. Svůj výběr zápasu od sedmi jsem vložil do rukou svých Patreon patronů, a tohle mi bylo dáno, tak jsem se s tím popasoval. Ono to bylo jedno, protože stejně všechny úvodní nedělní zápasy víceméně ovládli favorité, a to stylem start – cíl. Když jsem v úvodu čtvrté čtvrtiny přemýšlel, kam bych přepnul, hledal jsem napínavý zápas marně.

Ale zpět k vybranému utkání. Bylo sice jednostranné, nikoliv však zcela nezajímavé. Jen se prostě nepotvrdila má očekávání. Vezměme si třeba obranu Washingtonu. Do zápasu vstupovala jako jedna z top obran proti běhu. Zatím ještě soupeřům nepovolila 100 yardového rushera a to čelila kalibrům jako Kamara, Elliott či Barkley. V jejím středu dlí na pozici nose tackle (laicky, to je ten nejtlustší obránce přímo uprostřed defenzivní lajny) nováček Daron Payne a jeho výkony jsou zatím příjemným překvapením. Málokdy ho obrana snadno odstaví z cesty, jako se to povedlo ofenzivní lajně Falcons. Někdy jsem pocit, že do mezery v lajně by se Tevin Coleman vešel třikrát. Nakonec 100 yardů neudělal, ale 88 také není málo (k tomu 68 vzduchem) a dalších 60 yardů po zemi přidal jeho parťák Ito Smith. Obrana Redskins prostě byla od začátku zápasu na špičkách a jen marně sledovala, jak se akce kolem ní přesouvá ze strany na stranu, dozadu dopředu. A reagovala pozdě.

Asi chápete, že chválím ofenzivní plán Atlanty Falcons. Měla soupeře dobře načteného, a tak si hned od prvních minut ofenzivní koordinátor Steve Sarkisian připravil hodně rozmanitý plán jak cíl soupeře, ucpat defenzivní lajnu, rozbořit. Recept? Rychlé screen passy do stran, draw běhy a vysoká dávka play-action. Prostě naznačovat běhy doprostřed, ale nedělat je. Krásný play-call rezultoval v první touchdown zápasu. Atlanta se rozestavila do empty formace (bez running backa za quarterbackem), Tevin Coleman obsadil pozici slot receivera. Před snapem jeden hráč přeběhl zprava do leva a vytvořil tak na levé straně nepoměr těl 4 ku 3 ve prospěch útoku. Střední linebacker Redskins jen stál uprostřed v zemi nikoho, ve své určené zóně. Následoval rychlý screen pass, zbývající tři receiveři si rozebrali obránce, dobře je zablokovali a cesta byla volná.

Rád bych se ještě zastavil u interception, které Matt Ryan hodil v druhé čtvrtině, jakkoliv na výsledek zápasu nemělo příliš velký vliv. Wide receiver Calvin Ridley běžel hlubokou routu na pravé straně útoku, co vypadalo jako option route. Neboli trajektorie jeho běhu má v sobě zabudovanou možnost, podle toho, jak receiver přečte obranu. Může pak svoji routu přizpůsobit. V tomto případě běžet rovně nebo zahnout do strany. Je však nezbytné, aby receiver i quarterback obranu přečetli stejně. Jinak míč poletí někam jinam, než kam receiver běží. A to je přesně to, k čemu zde došlo. Calvin Ridley je skvělý route runner, ale také nováček. Je nabíledni, že jeho souhra s Matt Ryanem je teprve v počátcích. Už se nedozvíme, kdo z nich tady udělal chybu, ale na tom nezáleží. Pro oba je důležité se poučit a chybu neopakovat. Příští zápas nemusí být tak jednoznačný, aby to odpustil.

Sledovat útok Washingtonu bylo náročnější. A ne tak úplně jeho vinou. Zranění těžce zasáhla ofenzivní lajnu. Na zápas chyběl Pro Bowl tackle Trent Williams a to ještě v průběhu utkání odpadli oba starting guardi Shawn Lauvao a Brandon Scherff. Nebylo divu, že Alex Smith byl často pod tlakem. Jednou ukázal opravdu Houdiniho, aby tlaku unikl, ale jinak to tam prostě nebylo. Částečně to kompenzoval rychlými odhozy (krátké přihrávky v rytmu, to on umí), ale chyběla tomu efektivnější běhová hra a nějaké to ohrožení soupeře do hloubky. Pár pěkných catchů předvedl wide receiver Josh Doctson, včetně akrobatického touchdownu, ale na každý takový catch přidal jeden míč, který mu lacino vypadne z rukou. Na draft v prvním kole je tento hráč zatím pro mě zklamáním. Na druhou stranu tak mohl vyniknout nestárnoucí TE Vernon Davis a jistý WR Maurice Harris (10 zachycených přihrávek pro 124 yardů). Nikdy jste o něm neslyšeli? Já taky ne.

Útok Washingtonu a jeho velká závislost na běhové hře, příspěvku tight endů a zjednodušeně řečeno konzervativní hra Alex Smitha, nejsou stvořeny pro dohánění skóre. Ostatně, Redskins vyhráli všech pět zápasů, v nichž si vytvořili náskok a už ho nepustili. Prohráli všechny tři zápasy, v nichž už od začátku museli dohánět skóre.

Co pro oba týmy zápas znamená? Washington bude muset nějak slepit ofenzivní lajnu a zkonsolidovat obranu, protože po sérii skvělých výkonů, jim právě někdo udělil hodně krutou lekci. Divizi NFC East mají stále ve svých rukou, rozhodnou především ještě dvě zbývající utkání s Eagles. Atlanta se nynější sérií tří výher vrátila na neutrální bilanci (4-4), v honbě za playoff ji však čeká ještě hodně práce, a především nabitá divize NFC South. Osobně to letos vidím bledě.

New Orleans Saints vs. Los Angeles Rams 45-35

Parádní zápas. Pohlazení na duši. Ofenzivní hody. Může mrzet snad jen závěr, který mohl být vice těsný a napínavý. Ze začátku to dokonce vypadalo, že kdo první nedá ze svého drajvu touchdown, nakonec prohraje. Jenže Saints ovládli konec prvního poločasu a na dotažení soupeřem v druhé půli také zareagovat dokázali. Byli lepší. Quarterback Drew Bress dokonce, nebál bych se říct, skoro bezchybný.

Letošní sezóna mu jde k duhu, po pomalém startu hraje čím dál líp. Jeho souhru s wide receiverem Micheal Thomasem mu mohou ostatní jen závidět a Alvin Kamaru v backfieldu stejně tak. Zatímco mladí a draví quarterbeci pod tlakem scramblují a prodlužují hry zázračnými úniky, Drew Brees je spíše stará škola. Lehký úkrok v kapse a když už jsou pass rusheři na něm, je pozdě. Míč je ve vzduchu, letí na volného spoluhráče. Právě čtení obrany a velice svižné a neskutečně přesné přihrávky letos zdobí Breese jako nikoho jiného. Tohle je sezóna jeho kariéry a tým Saints to ví. Jdou all-in. Vyměnili prakticky všechny své draft volby za momentální posily a chtějí letos Super Bowl. Nic míň nebude dost.

Wide receiver Micheal Thomas benefituje ze hry Drew Brese ze všeho nejvíc. A je to hlavně jeho zásluha. Brees mu věří, že bude volný tam, kde má být a míče na něj posílá pomalu naslepo, předvídajíc, kde bude. A on tam je. A míče s jistotou chytá. V zápase si Thomas připsal 12 zachycených míčů pro 211 yardů a touchdown. A jaký touchdown. Parádní dlouhý pass za obranu ze slotu. Vyšperkoval jej oslavou vskutku nevídanou. Z pod brankového ypsilonu v end zóně vytáhl starý véčkový mobil a dělal, jakože někomu volá. Je to reminiscence na přes deset let starou oslavu Saints receivera Joe Horna, v době, kdy byli véčkové mobilní telefony v módě. Tenhle touchdown v závěru byl hřebíček do rakve Rams, když navýšil vedení Saints na 10 bodů.

Nicméně tak oslava samotná ve mně vyvolává řadu otázek, jelikož určitě nebylo snadné ji zrealizovat. Už jen schovat ten telefon na hřišti muselo vyžadovat buď práci v utajení nebo spolupráci s údržbou stadionu. A měl telefon schovaný na obou stranách hřiště? Co kdyby skóroval touchdown na druhé straně? A jak dlouho tam ten telefon byl? Thomas neskóroval touchdown na domácím hřišti od druhého týdne. Čekal tam na něho už několik týdnů? Musel ho tam schovávat opakovaně a doufat, že tentokrát to vyjde? Jelikož dostal penaltu 15 yardů za nepovolenou oslavu (nelze použít cizí předměty), vytáhl by ho i kdyby Saints v tu chvíli nevedli o 10 bodů? Přeci jen 15 yardů při výkopu může být důležitých. Tolik otázek, ale vlastně to je jedno.

Co oba týmy spojuje je ofenzivní lajna. Její kvalita. Jak Brees, tak Goff, se mohou opřít o skvělou protekci a dobrou běhovou hru. A play-action passy. Hlavně útok Rams je na nich doslova postavený. Všimli jste si, že Jared Goff, pokud rozehrává přímo za centrem (angl. under center), hraje v 9 z 10 případů buď běhovou akci nebo play-action. Takřka nikdy ne přímou passovou hru bez náznaku předávky. To je design trenéra Sean McVaye, který skvěle spojuje svou passovou a běhovou v jedno. A to i navzdory poměrně malému rozsahu formací, které používá. Takřka výhradně preferuje rozestavení s třemi wide receivery, jedním tight endem a running backem. Nepoužívá fullbacka. I v této kombinaci je jejich rozložení na hřišti většinou podobné. Klasicky po dvou receiverech na jedné straně nebo tři v bunch formaci pospolu a osamocený zbylý hráč na opačném konci. Podle formace přesto soupeř jen těžko pozná, co přijde. Protože z jedné formace hrají Rams různé hry, které začínají stejně (předávka na running back nebo její náznak), ale atakují ve výsledku různá místa na hřišti. Napravo, nalevo, hluboko nebo na blízko. Aby to nebylo málo, jeho hry s každým zápasem mutují a v rámci jednotlivého konceptu se lehce mění třeba jen jedna routa wide receivera. I pokud má tedy jeho útok obrana nakoukaný a obránce pozná koncept, najednou může být všechno jinak a jeho odhad je zcela špatně. Také široké spektrum distribuce míče mezi různé receivery (v zápase se Saints mělo 5 různých hráčů více než jeden catch) dělá útok těžko předvídatelným. Nelze se prostě soustředit na jednoho hráče, ve snaze Rams zpomalit.

Trochu zpomalit ofenzívu Rams se povedlo minulý týden Green Bay, obraně Saints se však tento přístup příliš nedařil, jen místy. Ta idea je zahustit defenzivní lajnu (zpomalit tak Todd Gurleyho po zemi) a zároveň hrát agresivně po stranách. To jest cornerbeci musí agresivně hrát svoje receivery už na startu, strkat do nich, presovat, rozhodit jejich routy. To je však dvojsečná zbraň a pokud se to nepovede, receiver snadněji získá na obránce krok. Tato taktika je navíc založená na osobní coverage, tj. každý obránce má určeného svého hráče, kterého brání. Pokud Rams hrají koncept s křížícími se receivery uprostřed hřiště, pro obránce v závěsu je velice těžké se také přes sebe překřížit a překážejí si v cestě. To je další z cílů ofenzívy Rams. Vytvořit uměle tyto situace, ve kterých jeden z receiverů jakoby neúmyslně překáží v cestě obránci, který sleduje receivera běžícího na opačnou stranu. Tím mu pomůže získat čas a prostor. Jakkoliv je to na hraně pravidel, Rams to letos pravidelně prochází.

Na adresu Jared Goffa mám také slova chvály. Je neuvěřitelné, jak se neustále zlepšuje a přebírá útok stále více do vlastních rukou, namísto aby se jen řídil pokyny trenéra. Hlavně ale podobně jako Brees skvěle čte obranu, se svými hody dlouho neváhá a je velice přesný. Saints na něm sice vynutili jedno interception, nedával bych jej Goffovi za vinu. Viděl jasně linebackera v protipohybu a mířil na receivera za ním. Alex Anzalone však briskně otočil a natáhl se pro míč jak mistr elastic. Nevídaný vynikající individuální zákrok.

O obraně Rams by se toho dalo také napovídat hodně, mě zaujaly dvě věci. Za prvé, slabou stránkou defenzívy Rams je pro mě překvapivě cornerback Marcus Peters. Jak má ve zvyku, hraje hodně na hraně a riskuje, aby získal turnovery. Jenže letos mu to nefunguje a soupeři toho využívají. Interception má na kontě teprve jedno a sražených passů minimum. Za to má na kontě spoustu passů, zkompletovaných za jeho zády, zatímco on riskuje a čte oči quarterbacka. Za druhé, někteří hráči Rams vypadali hodně frustrovaně svým vlastním výkonem a nechali se přemoct emocemi z nepříznivého stavu. A inkasovali zbytečné penalty. Naučit se vyrovnat s nepříznivou situací a zabrat, namísto marného vztekání, bude určitě jedním z bodů trenéra, až bude o zápase mluvit před hráči.

Zážeh týdne

QB Nick Mullens (San Francisco 49ers). Debut jako z říše snů. 16 z 22 zkompletovaných passů pro 262 yardů a 3 touchdowny. V zápase s Oaklandem si servítky se slabým soupeřem rozhodně nebral a vypadal hodně sebevědomě. Uvidíme, zdali mu to vydrží.

QB Cam Newton a RB Christian McCaffrey. Tohle duo je zábava sledovat. Především oni táhnou útok Panthers, který Tampě do poločasu naložil 35 bodů. Stejně jako je Cam Newton solidní passer a tuze nebezpečný runner, McCaffrey je výborný rusher, ale také receiver. Už jen to vám dává kombinací, které musíte bránit, víc než dost. Navíc, snažit se složit McCaffreyho v běhu notně připomíná snahu chytit ve sprše mýdlo. A Cam? Přijde mi, že fotbal ho zase jednou baví a jelikož se vyhrává, veze se na vlně.

Mikro-zážeh týdne

QB Josh Dobbs (Pittsburgh Steelers) přišel ve čtvrté čtvrtině do hry, jelikož Ben Roethliesberger inkasoval tvrdý hit a fandové Steelers se hodně zhluboka nadechli. Co vypadalo jako potenciálně vážné zranění ramena však nakonec Big Ben oklepal a po jedné hře se vrátil do zápasu. A Dobbs? Během svého krátkého camea byl postaven před nesnadný druhý down a 20 yardů. Dobbs ho proměnil pěkným 22 yarovým passem na JuJu Smith-Schustera. Dobrá práce.

Blamáž týdne

Buffalo Bills vyrukovalo v útoku z extrémně konzervativním ofenzivním plánem, ale stejně to neochránilo quarterbacka Nathan Petermana před hozením tří interception. Abych k němu nebyl nefér, dvě jdou na triko jeho spoluhráčům. Útok Buffala je tak špatný, napříč všemi pozicemi, že by to jiný quarterback stejně nezachránil. A víte, co je na tom nejsmutnější? Že obrana Buffala je docela dobrá. Nenechte se zmást výsledkem proti Chicagu 9-41. Soupeři na 41 bodů stačilo necelých 200 yardů v útoku. To se to hraje, když obrana dá 2 touchdowny a special týmy vás neustále staví do hry na půlce soupeře.

Detroit Lions v útoku vypadal, jako by tomu něco chybělo. Něco jako šikovný wide receiver, který umí dělat spoustu yardů po catchi. Něco jako Golden Tate, kterého vyměnili do Philadelphie. Proč jen, proč? Oni letos nechtějí hrát v playoff? Matthew Stafford tomu nasadil korunu svým pokusem o ragbyový improvizovaný příhoz do strany na překvapeného running backa. Dík za touchdown, vzkazuje obrana Vikings.

WR Lamar Jackson (Baltimore Ravens). Baltimore tohoto quarterbacka nasazuje poměrně často, na hřiště chodí jako quarterback, running back, wide receiver. Dává to smysl. Je to skvělý atlet a s míčem v rukou dokáže úžasné věci. Jenže to by ten míč musel napřed pravidelně dostávat. Například na pozici wide receivera už se objevil mnohokrát, ještě však nemá na kontě ani jeden catch. Možná je to chyba ofenzivního plánu, možná ho jen Joe Flacco z obavy konkurence ignoruje. Co myslíte?

Zápas New York Jets vs. Miami Dolphins. Co prodává fotbal? Touchdowny. A kolik ofenzivních touchdownů jsme mohli v zápase vidět? Žádný. Tohle utkání, jehož skóre ještě na startu čtvrté čtvrtiny ukazovalo 3-6, by jen největší optimista na světe nazval napínavým. A zábavným asi nikdo. Tedy, pokud nejste udělaní do puntování. V tom případě …

Punter týdne

P Matt Haack (Miami Dolphins). Sedm puntů, všechny zůstali uvnitř 20 yardů soupeře. Returner Jets, Andre Roberts, se zmohl jen na 17 return yardů celkem. Dost dobrý.

Trejdy

Minulý týden touto dobou v úterý skončilo v NFL období, kdy je možné trejdovat hráče. Prošla takzvaná trade deadline. V minulých letech datum zcela nevýznamné. Generální manažeři minulosti jako by byli více konzervativní, drželi se pevněji svých draft picků a nevěřili v možnost posílení uprostřed sezóny. Často jim v tom bránil nedostatek místa pod platovým stropem, nedůvěra v zabudování hráče do vlastního systému uprostřed rozjetého ročníku nebo třeba i velice brzké datum trade dealine. Ale tomu je zdá se konec, nastávají nové časy. Stále více a více generálních manažerů se pouští do vzájemných trejdů. Hráči a draft volby mění dresy, aspiranti na super Bowl posilují, lůzři vyprodávají. Čím to je? Co se změnilo?

  1. Pozitivní příklad. Generální manažer Philadelphie Eagles Howie Roseman v posledních letech trejduje jako o závod (posun na draftu pro Carson Wentze, Ronald Darby, Jay Ajayi …) a ono to funguje. Vždyť vybudoval tým, jež vyhrál Super Bowl. Ostatní týmy NFL nejsou slepé a opičí se.
  2. Salary Cap. Díky pravidlu přenosu nevyužitého místa pod platovým stropem do dalšího roku mají týmy více prostoru pro manévrování a přidání hráče navzdory jeho kontraktu.
  3. Posun trade dealine. Od roku 2012 je namísto v 6. týdnu až v týdnu 8. Čím hlouběji do sezóny, tím více je jasné, kdo chce nakupovat a kdo prodávat. Zvýšila se tak nabídka i poptávka.
  4. Nastavení trhu. Díky vysoké trejd aktivitě v offseason je poměrně jasně nastavena laťka s cenami. To usnadňuje jednotlivá vyjednávání o výši kompenzace, které díky porovnáním s příklady z minulosti, poměrně rychle nabírá konkrétní obrysy. Častá interakce mezi jednotlivými generálními manažery pak pomáhá budovat vzájemné kontakty a důvěru, která následně vede k dalším obchodům.

Je jasné, že tento trend bude nadále pokračovat. NFL nemá v plánu umožnit výměnu za peníze či prostor pod platovým stropem nebo nějakou možnost, jak cap uměle jednorázově navýšit, jako je to třeba v basketballe. Ale rozjetý vlak už nezastaví. A proč taky. Trejdy nás baví, zvyšují povědomí o fotbale a přináší žhavé zprávy a témata pro fanoušky i v době mezi zápasy. Zároveň umožňují schopným manažerům na trhu vylepšit svůj tým díky dobré práci se salary capem a zdroji. Prostě, trejdy jsou zábava. K jednotlivým trejdům toho moc nemám, jen pár poznámek:

Nerozumím moc důvodům Green Bay vyměnit pryč safety Ha Ha Clinton-Dixe. Stále jsou v divizi NFC North ve hře a jistě aspirují na playoff. Čtvrté kolo by beztak získali jako kompenzační pick, kdyby odešel po sezóně.

Dallas podle mého názoru za WR Amari Coopera přeplatil. Pokud se z něj vyklube bona fide WR1, tak to bude v pořádku, ale historie tomu nenasvědčuje, minimálně v Oaklandu tuto roli uhrát nedokázal.

Houston Texans reagovali na zranění Will Fullera a získali z Denveru Demaryius Thomase. Typově je to jiný hráč, ale posílit receivery bylo potřeba, aby si udrželi momentálně nastavené vysoké ambice. Tady kvituji a Thomas úvodním výkonem proti svému ex-týmu potvrzuje.

Stejně tak se mi líbí agresivní snaha o posílení od Los Angeles Rams a Washingtonu Redskins na pozicích, kde to potřebovali. Oba týmy to mají rozjeté a jdou all-in. Co bude pak, vyřeší jejich budoucí já.

Letem Světem

Běhová hra týdne: Curtis Samuel (Carolina Panthers) a double reverse plus jeden jeho další reverse skrze obranu. Na 33 yardový touchdown uběhl asi tak 100 yardů. A užili jsme si každý jeden z nich.

Quarterback Ryan Fitzpatrick (Tampa Bay Bucs) je přesně na tohle dělaný. Prohrávajíc koncem prvního poločasu o 28 bodů, se konečně rozjel. Svůj tým dotáhl na pěkný rozdíl jediného touchdownu, ale to by nebyl Fitzpatrick, aby to nebylo nakonec málo. Ani on, ani jeho obrana, totiž nedokázali zastavit Christian McCaffreyho z Caroliny. Možná to bude ten problém. Že pozice quarterbacka v Tampě není ten hlavní problém. Je to obrana, která povoluje soupeřům v průměru 34.4 bodu na zápas. Nejhorší v NFL.

Mám pocit, že je jedno koho Bill Belichick (Patriots) postaví do hry jako running backa. Ono mu to půjde. A vlastně to ani nemusí být running back. Co třeba return specialista a wide receiver Cordarrelle Patterson (11 běhů, 66 yardů proti GB). Bellichick na to jde pragmaticky. V podstatě má vždy k dispozici jednoho podceňovaného receiving backa, který míče chytá (momentálně James White, dříve Dion Lewis, Shane Vereen …). A jednoho mizerně placeného running backa na špinavou práci, kterého vytáhne z rance hráčů, které už nikdo jiný nechce (dříve LeGarrette BLount, Mike Gillislie, BenJarvus Green-Ellis …). A ono to funguje.

Icing the kicker funguje … stejně často … jako má přesně opačný efekt. V zápase Denveru s Houstonem, chtěl vypadat trenér Broncos Vance Joseph chytře, a tak si vzal timeout ve chvíli, kdy soupeřův kicker už nabíral rychlost ke kopu z 46 yardů. Minul. Jenže se to nepočítalo, timeout Broncos. Na druhý pokus hádejte co? Kaimi Fairbairn se nemýlil. Vance Joseph tak nedokázal zakrýt fakt, že to byl kicker Denveru Brandon McManus, kdo tahal celý zápas za kratší konec.

Vskutku neuvěřitelné zjištění po vyhazovu Hue Jacksona z Clevelandu Browns. Šest posledních trenérů vyhozených z tohoto týmu dostalo padáka do 24 hodin po dvouciferné prohře s Pittsburghem Steelers. Je to vůbec možné? Asi stejně jako posledních 10 let Browns, během kterých se v kancelářích vyměnilo 7 generálních manažerů a na sidelajně 7 trenérů. Rekord NFL. Tomu říkám recept na úspěch. P.S. Quarterbacky počítat odmítám, ale taky to bude nějaký rekord.

QB Sam Bradford. Propuštěn z Arizony Cardinals, kde už stejně jen efektivně dělal trojku. Za tři úvodní zápasy (prohry) sezóny v dresu Cards si vydělal přes 15 miliónů dolarů. Jak tohle on dělá, nechápu. Zas a znovu mu ten ranec někdo dal a nejspíš zase dá. Kdo bude další?

Jeden bold pick, co mě opravdu rozesmál, jen do té doby, než jsem si uvědomil, že by se to doopravdy stát mohlo: Baltimore Ravens po sezóně propustí kouče Johna Harbaugh. A on obratem podepíše v Clevelandu Browns.

WR Julio Jones (Atlanta Falcons) skóroval touchdown. Jeho první v této sezóně. Už bylo na čase, k těm 933 yardům přidat taky nějaké body pro tým.

Catch týdne: Keenan Allen (Los Angeles Chargers). Pohotový chyt ve skluzu, ale hlavně sledujte ten route running. Obránce ještě teď netuší.

Za podporu blogu děkuji všem štědrým dárcům a patronům: HuMpTy, Dominik Kiss, Vladimír Kurák, Jakub Krejčíř.

Power ranking top 5, week 9

  1. New Orleans Saints (7-1). Král je mrtev, ať žije král.
  2. Los Angeles Rams (8-1). OK, ex-král není mrtev. Ale je teď na druhém místě. Výsledek přímé porážky.
  3. Kansas City Chiefs (8-1). Next …
  4. New England Patriots (7-2). Šestá výhra v řadě! Start 1-2 je zapomenut.
  5. Los Angeles Chargers (6-2). Running back Melvin Gordon. Málo se o něm mluví. Mělo by se víc.

Weakness ranking bottom 5, week 9

  1. Cleveland Browns (2-6-1). Ten nadějný úvod sezóny se nebezpečně vzdaluje a disfunkce v týmu hluboko zakořeněná opět vystrkuje růžky.
  2. Buffalo Bills (2-7). Nejhorší útok v lize a není to ani trochu těsné.
  3. San Francisco 49ers (2-7). Přímý souboj o umístění na draftu s Oaklandem vyhráli (prohráli?), další bude na řadě v neděli, s Giants.
  4. New York Giants (1-7). Bye week. Uvidíme Kyle Laulettu? Spíše ještě ne, přitom už je na čase.
  5. Oakland Raiders (1-7). Fanoušky Oaklandu upřímně lituji. Jedna věc je mít špatný tým a prohrávat, druhá jít do toho cíleně a odevzdaně. Jon Gruden má smlouvu na 10 let, tak doufám, že to za dva roky ve Vegas konečně rozbalí, protože jinak bude 10 let tak akorát pro smích.

Čtení pro náročné (v angličtině)

The Story Behind the Play That’s Defined the 2018 NFL Season

zdroje: NFL Gamepass, espn.com, nfl.com, si.com, theringer.com, nbcsports.com, twitter, youtube