Mike McCarthy
Nad trenérem McCarthym se stahují mračna, photo: packers.com
Categories Weekly Quarterback

WQB: Trenéři na odstřel

by Jiří Robek

V dnešním díle se podíváme, pod kterými trenéry NFL se houpe židle a proč. Plus tradiční postřehy z víkendu v NFL.

Takže, vloni přišlo o své místo 6 trenérů NFL. To je tak nějak tradiční počet. Plus mínus autobus. Dejme tomu, že 5-8 míst se uvolní každý rok a podobný počet očekávejme i letos. Už teď lze z výsledků a výkonů některých týmů odečíst mnohé. Navíc nějaký ten překvapivý vyhazov také bývá pravidlem. Ale to jen stěží mohu předpovědět. Tudíž, než se dostanu ke zřejmým kandidátům, projděme v rychlosti to ostatní.

Zmíněných 6 nových trenérů můžeme v klidu vynechat, tradičně první rok bývá hájený. Ono není snadné otočit špatnou situaci během jednoho roku, a tak je nějaká ta benevolence na místě, nehledě na výsledky. Překvapit by mohli někteří starší trenéři odchodem do důchodu, tak jako to vloni udělal Bruce Arians (Arizona Cardinals). Už se pomalu očekává, kdy se rozhoupe s tím praštit Bill Belichick (New England Patriots), nejmladší už není ani Pete Caroll (Seattle Seahawks). Samostatnou kapitolou jsou Cleveland Browns, kteří trenéra už propustili v půli sezóny. Řeklo by se skoro, že s půlročním zpožděním.

Pomalu skládá zbraně Washington Redskins. Od posledního postupu do playoff uteklo dost vody, ale tady má Jon Gruden hodně jednoduchou výmluvu a tou jsou zranění. Myslím, že dostane nejméně další rok. Špatnou sezónu prožívá také Dan Quinn (Atlanta Falcons) a Kyle Shanahan (San Francisco 49ers). Ani tady však obměnu nečekejme, také zde nepříjemně zasáhla do plánů zranění a oba trenéři mají svou pozici v týmu poměrně pevnou. Též mladý Adam Gase (Miami Dolphins) bude asi v pohodě, vysoce kolísavým výkonům navzdory. Doslova zázraky s děravým kádrem dělá Sean McDermott (Buffalo Bills), vyhodit ho by bylo krátkozraké a neočekávám to. Nakonec dvě jména, které může zachránit nebo naopak pohřbít závěr sezóny. Záleží, jak to bude vypadat, ale rozhodně už ta pozice není tak stabilní jako dřív. Jason Garrett (Dallas Cowboys) a John Harbaugh (Baltimore Ravens). A teď už k těm horkým křeslům:

Todd Bowles (New York Jets). Tým letos draftoval svého quarterbacka budoucnosti (Sam Darnold) a jeho vývoj a posun vpřed bude hlavním úkolem trenéra Jets. Je defenzivně laděný Bowles ten pravý? Nemyslím si. A myslet si to nejspíš nebude ani majitel Jets. Nehledě na špatné výsledky, proti Bowlesovi hovoří především odevzdanost týmu, který v mnohých zápasech jako by se ani nesnažil vyhrát. Proč taky, když hlavní trenér puntuje ve čtvrté čtvtině prohrávajíc o více než touchdown. Šance na vyhazov: 95 procent.

Mike McCarthy (Green Bay Packers). Po jeho hlavě volají fanoušci už dlouho. Konzervativní struktura týmu vlastněného fanoušky, řízeného z nejasných struktur a vazeb, však doposud voláním odolávala. Letos už bude takřka nemožné tato volání ignorovat. Packers mají možná nejlepšího quarterbacka v celé lize, ale ani to nestačí, když ho brzdí neefektivní ofenzivní systém a nedostatečný kádr kolem něj. McCarthyho špatná zápasová rozhodnutí jsou už pomalu legendární záležitost. Prohra s Vikings ponořila letošní šance na playoff někam ke 3 procentům, a tak se to celé řítí k nevyhnutelnému. Šance na vyhazov: 80 procent.

Dirk Koetter (Tampa Bay Buccaneers). Koetterův osud je nevyhnutelně svázán s quarterbackem Jameis Winstonem, který pod jeho vedením nedokázal udělat krok od draft naděje mezi špičku NFL. Od první volby draftu celkově prostě nelze čekat nic menšího, jenže Koetter ať už mohl nebo nemohl, prostě nedokázal postrčit Winstona vpřed. A ten tak i po 4 sezónách v NFL dělá stále ty stejné chyby. Pokud se majitel Bucs rozhodne vyčistit stůl a začít od znova, udělá to z jedné vody na čisto. Šance na vyhazov: 75 procent.

Vance Joseph (Denver Broncos). Joseph je u kormidla Broncos už druhou sezónu, ale nevypadá příliš kompetentně. Týmu se nedaří a pokud jsou tu nějaké světlé zítřky, málokdy lze připsat zásluhu právě jemu. Šance na vyhazov: 70 procent.

Marvin Lewis (Cincinnati Bengals). Lewis je v Cincinnati bezesporu velice respektovaná osoba, ale v posledních sezónách to zdaleka není, co bývalo. Tým potřebuje novou obranu, ofenzivní lajnu, quarterbacka a nejspíš i trenéra. Pseudo-dobrovolný odchod od týmu se vyloženě nabízí. Šance na vyhazov: 40 procent.

Doug Marrone (Jacksonville Jaguars). Sezóna Jags jede po spirále k zemi, playoff už je jen v říši teorií. Vzhledem k minulosti majitele týmu lze očekávat, že to někdo bude muset odskákat. Šance na vyhazov: 40 procent.

Říkal někdo playoff?

Pokračujme předběžným pohledem na bitvy o playoff. To už teď bude pravidelná rubrika. Vždy něco kolem toho vytáhnu a vám nezbývá než si to přečíst.

Ve hře o wild card spot se počítá každá výhra, ať už je sebetěsnější. Seattle Seahawks to vytáhli proti Carolině Panthers doslova z paty. Chtělo to jen minutý kop soupeře a jeden hodně agresivní hod Russell Wilsona na třetí down a pět yardů (43 yardová bomba na Tyler Locketta). Indianapolis Colts také vytrhli Miami Dolphins zápas z rukou až posledním drajvem. Ačkoliv, spíše jim ho soupeř daroval. S třemi a půl minutami do konce, vyrovnané skóre, trenér Adam Gase nevěřil na vlastních 6 yardech svému quarterbackovi Ryan Tannehillovi. Na třetí down raději konzervativně běžel s míčem do nikam a puntoval. Do rukou Andrew Lucka a jeho útoku. Oba týmy si mohou vítězství zapsat dvojnásob, neboť zároveň jedno vzali přímému soupeři o místo v playoff.

Detroit Lions vs. Chicago Bears 16-23

Krocanožraní, pardon Díkuvzdání, otevřel poměrně neatraktivní duel. Na jedné straně chyběl quarterback Mitch Trubisky, na druhé wide receiver Marvin Jones a running back Kerryon Johnson. A bylo to znát. Celých úvodních 20 minut jako bych neviděl jediný pass delší než 10 yardů. Kdykoliv jsem na Thanksgiving Party zvedl hlavu od diskuze u piva, vykoukl na mě screen pass za -3 nebo +3 yardy. Nic atraktivního, quarterbeci hráli efektivní, nikoliv však efektní hru. To lze pochopit od Chicaga s náhradním quarterbackem, ale od Detroitu bych čekal víc.

Až první trochu zajímavější pass na Allen Robinsona trochu rozproudil krev do žil fanoušků Chicaga. Nejlepším receiverem večera bych však označil Taylor Gabriela, který pro Chicago dělá spoustu špinavé práce hlavně na třetí downy. Dobrý v passové hře je také running back Tarik Cohen, jen chvíli náhradnímu quarterbackovi Chase Danielovi trvalo, než si seřídil mířidla na jeho extrémně malou výšku a první skoro-touchdown mu hodil moc vysoko. Po druhé už chybu neopakoval. Ukázalo se, že výkony Chicaga opravdu nestojí na quarterbackovi. I konzervativní výkon bez výrazných chyb v podání náhradníka bohatě stačil. To je vhledem k už takřka jistému playoff dobrá zpráva. Říká se, že šampionáty vyhrávají obrany. No letos to bude otestováno až na samé hranice limitů.

Minimálně tento zápas zůstával defenzivní bitvou, a tak je logické, že ho rozhodly turnovery. Tady Matthew Stafford v dresu Detroitu tahal za kratší konec. První špatný hod mu ještě obrana odpustila, obránce ho jen vyrazil do vzduchu a čtvrtý down se snesl do náruče útoku. Drajv mohl pokračovat. Ve čtvrté čtvrtině už ale neměla defenzíva Bears slitování a špatné hody trestala. Hrou zápasu bylo bezpochyby interception vrácené do touchdownu v podání Eddie Jacksona. A oslavil to, jak se patří.

Z útoku Detroitu jsem měl hodně rozporuplný pocit. Jako by mu chyběla odvaha a nápad. Dva zranění klíčoví hráči určitě chyběli hodně a k tomu ještě Golden Tate, vyměněný do Philadelphie. Stafford svým receiverům příliš nevěřil, a i ofenzivní plán byl postaven na opatrnosti. Což se ukázalo kontraproduktivní. Stafford totiž stejně těch pár riskantních hodů udělal, chyboval při nich a měl snad jen jeden delší pass na Kenny Golladaye, kterým by to vyvážil. Ani tankózní výkon, pro mě zcela nepochopitelně podceňovaného running backa LeGarette Blounta, to nezachránil.

Zážeh týdne

LB Matt Judon (Baltimore Ravens) sacknul quarterbacka Derek Carra třikrát ve třech po sobě jdoucích hrách. Tomu říkám hattrick. Nejprve ho ve čtvrté čtvrtině strip-sacknul, čili vyrazil mu z rukou míč, který jeho spoluhráč donesl do touchdownu. V následujícím drajvu přidal další dva sacky, na první i druhý down. O jeden krátký pas později Oakland odpuntoval a vyvěsil bílou vlajku.

QB Philip Rivers (Los Angeles Chargers) začal zápas 25 zkompletovanými passy v řadě (nový rekord NFL!) a zápas zakončil 28 z 29 pro 259 yardů a 3 touchdowny. Tohle utkání proti Arizoně bylo rychle hotové.

QB Chris Bowell (Pittsburgh Steelers). Nejlepší trikovka týdne v podání Steelers. Kicker dostal z tradiční kopací formace přímý snap a proměnil se v quarterbacka. Pass na ofenzivního tackla obrana mohla čekat jen stěží. Výborná práce.

Blamáž týdne

Pittsburgh Steelers na půlce soupeře. Čtyřikrát to měli hráči Steelers už nejméně na 30 yardech soupeře a odešli s prázdnou. To máme zblokovaný field gól, dva fumbly a jedno interception. Hodně dlouhé prsty v tom má i running back James Conner, vlastník jedno z fumblů. Není to poprvé, co jeho chyby stojí tým zápas. S Clevelandem na startu sezony jeho fumble změnilo výhru v remízu. Dva důležité dropy minulý týden urvali Steelers v Jacksonville jen tak tak. Toliko k hodnotě Leveon Bella. Takhle se zápasy nevyhrávají.

Atlanta Falcons v red zóně. Na vyšší dívčí podobné snahy povýšili Falcons. V oblasti 20 yardů před soupeřovou end zónou nedokázali udržet míč v rukou a fumblovali hned třikrát. Šance získat ztracený fumble se úměrně rovná šišatosti míče, a tak nepřekvapí, že všechny tři získal soupeř. Ani takhle se zápasy nevyhrávají.

RB Leonard Fournette (Jacksonville Jaguars) vs. LB Shaq Lawson (Buffalo Bills) a jejich boxerská vložka po touchdownu Donte Montcriefa. Oba si vykoledovali jen vyloučení ze zápasu. Ostuda však dopadla plnou vahou na Jaguars a nejen proto, že jejich jediná ofenzivní zbraň se sama dobrovolně vyřadila ze zápasu. Po touchdownu rozhodčí shledali na videu, že hráč Jags byl zastaven už na 1 yardu a touchdown odvolali. Následoval false start, ofenzivní holding a sack a čtvrtý down už Jags rozehrávali až z 24 yardů. Field gól dlouhý 42 yardů kicker Josh Lambo minul. Blamáž. Takhle se zápasy už vůbec nevyhrávají.

Blamáž proměněná v zážeh týdne

TE David Njoku (Cleveland Browns) je výborný hráč, ale mizerný překážkář. Jeho pokus o skok do end z pěti yardů působí dost komicky. Naštěstí ho ale spoluhráči pomohli udržet na nohou a dotlačili do end zóny pro touchdown.

Letem Světem

Zdvižená obočí po právu budí výkony tight enda Eric Ebrona v Indianapolis Colts, kde právě zachytil svůj jedenáctý touchdown v jedenáctém zápase sezóny. Stejný počet, jaký nasbíral za předchozí 4 roky v Detroitu. Tak chyba nakonec asi nebyla v něm, ale v neschopnosti Lions, využít jeho silné stránky.

Na obhajobu titulu to zatím nevypadá. Philadelphie Eagles však přesně takové utkání (obrat skóre s Giants) potřebovali, ve snaze nastartovat naději na playoff v závěru sezóny. Vyjde to?

Otázka týdne leží na bedrech Johna Harbaugh, trenéra Baltimore Ravens. Nasadit zpátky uzdraveného Joe Flacca nebo pokračovat s Lamar Jacksonem? Hraje se tu stále ještě o playoff, nemalý to cíl. Jenže Jackson má zrovna horkou ruku a Harbaugh mu jde s ofenzivním plánem na ruku. Běhové kombo Lamar Jackson a Gus Bradley funguje a občas se z toho dá vyvařit i nějaký ten dlouhý pass, když to obrana nečeká. Na tom se dá stavět. Jasně, porazili bezzubý Oakland, ale dál je čeká Atlanta a Tampa. To jsou další dvě hratelné obrany. Pokračovat v rozletu a neohlížet se zpět. Tak velí moje logika. Update: rozhodnutí se odkládá o týden, Flacco zdá se, stále ještě není zdravotně v pořádku.

WR Amari Cooper se začíná Dallasu Cowboys vyplácet. 180 yardů a 2 touchdowny v utkání s Washingtonem jsou nabíledni, ale nejde jen o to. Dallas má konečně receivera, kterého soupeři musí respektovat. Už nestačí jen ucpat v co nejvíce lidech line of scrimmage a čekat, do koho si running back Ezekiel Elliott naběhne. Obrana musí být flexibilnější, a to otevírá skulinky jinde. Má to cenu první volby v draftu? Pokud Dallas postoupí do playoff, pak ano.

Cleveland Browns vyhrál své první utkání venku od října 2015. Gratulujeme. Míč pro Hue Jacksona, který jakožto speciální poradce trenéra Cincinnati, konečně pomohl k vítězství Browns. Ačkoliv už tam netrénuje. Ale hrát proti obraně Bengals je poslední dobou nejsnazší cesta k mnoha touchdownům.

Nesmí chybět tradiční poděkování za podporu chodu blogu všem jeho štědrým dárcům a patronům: NFanL, HuMpTy, Dominik Kiss, Vladimír Kurák, Jakub Krejčíř, Kamba. Díky moc, že chcete.

Dotazy a žádosti čtenářů

Rozeber, proč jsou (Green Bay) Packers tak v hajzlu. (Hynek)

K Packers se pripájám aj ja. (Vladimír)

Tak co mi zbývá. Nechodíte kolem horké kaše, ale já trochu budu muset. Ono to není zdaleka tak jednoduché a svrhnout vše na jeden problém, potažmo osobu by bylo hodně krátkozraké. Ve skutečnosti je těch problémů hned několik a jedná se o spojitou nádobu.

  1. Schéma vs. obsazení. Passové ofenzivní schéma Packers tradičně spojuje spread koncepty (roztáhnutí receiverů do šířky formací) ve snaze izolovat receivery vůči obráncům a najít příznivé matchupy jeden na jednoho. Quarterback pak spoléhá na receivery, že tyto své matchupy vyhrají a dokáží se uvolnit na přihrávku. To mohlo fungovat, když měl Rodgers k dispozici Jordy Nelsona nebo zdravého Randall Cobba. Momentálně však jediným spolehlivým receiverem můžeme nazvat Devante Adamase a zbytek je skupina nezkušených mladých receiverů. A ti dělají chyby, nemají s Rodgersem zatím ono pověstné porozumění a schopnost upravit svou routu za běhu, jak by potřeboval. Tohle trvá většinou déle než jednu offseason. Pamatuje na první rok Adamse, jak frustrující jeho hra často byla? A tak nelze čekat zázraky od hráčů jako Marquez Valdes-Scantling, Geronimo Allison nebo Equanimeous St. Brown. Green Bay momentálně nemá obsazení na schéma, které trenér tradičně hraje. A v přizpůsobení se stavu věci je zoufale pomalý.
  2. Aaron Rodgers. Jako fanoušci jsme si Rodgerse tak trochu zidealizovali. Když mu to šlape, tak hraje jako nikdo jiný, jenže množství jeho skvělých passů jde mimo strukturu hry, spoléhá na improvizaci, a to je těžko zopakovatelné. Zvláště, máte-li nezkušenou skupinu receiverů. Druhá věc je samotná Rodgersova hra. Letos spíše pod jeho vlastním standardem. Míjí volné receivery nebo zbytečně scrambluje a prodlužuje hru, ačkoliv pass už měl dávno letět z jeho rukou.
  3. Play-calling. To je samostatná kapitola, trenér McCarthy je bohužel nechvalně proslulý svými častými lapsy ve výběru hry. Kdy jít pro čtvrtý down a kdy ne. Kdy hodit challenge flag. Kdy jít konzervativně po zemi a kdy vzduchem. A tak můžeme vidět dlouho se vyvíjející hry na krátký třetí down nevyhnutelně končící sackem a podobně. Někdy se zdá, že ofenzíva Packers nejvíc kliká, když může Rodgers hrát bez huddle a volat si hry sám.
  4. Běhová hra. Nejméně 6 týdnů trvalo trenérovi, než si uvědomil, že Aaron Jones je jeho nejlepší running back a začal mu dávat více než 10 běhových pokusů za zápas. Všichni to viděli, jen on ne.
  5. Obrana. Po pravdě, obranu Packers následovanou nikterak nemám. A tak vám povím jen můj osobní pocit. A ten je, že obrana Packers je spíše příjemným překvapením, vezmeme-li v potaz hráčské obsazení. Může za to mimo jiné několik výborných mladíků. Cornerback Jaire Alexander a linebacker Kyler Fackrell. Výmluva na obranu letos podle mě neobstojí.

Power rankings barometr, week 12

Nahoru: Cleveland Browns (4-6-1) vyhrál dva zápasy v řadě, ale hlavně. Podal dva skvělé výkony. Jenže pozor! Proti tuze slabým obranám Atlanty a Cincinnati. Teď je čeká Houston, a to bude jiný oříšek.

Dolů: Jacksonville Jaguars (3-8). Dolů je možná slabé slovo. Hvězda Jacksonville padá na zem jak meteor, kosmickou rychlostí. Prohra s Bills je už sedmá v řadě. Cornerback Jalen Ramsey může kritizovat quarterbacka Josh Allena, jak chce, ale střílet by měl spíše do vlastních řad. A nejlépe začít u sebe. Ta ultimátní obrana Jacksonville ani zdaleka nedosahuje výkonů z loňska. Ofenzivní lajna se pod tíhou zranění rozpadá na prach a jejich silový běhový útok, postavený na Leonard Fournettovi, vypadá ve stínu letošních passových útoků v NFL jako dinosaur. Nejnovější pokus o oživení spočívá v posazení quarterbacka Blaka Bortlese na lavičku, jako by Cody Kessler byl kdovíjaký upgrade.

Dolů: Cincinnati Bengals (5-6). Cincy jde od desíti k pěti, možná rovnou čtyřem a třem. Z posledních šesti zápasů vybojovali jedinou výhru a jejich obrana připomíná trhací kalendář. Aby to nebylo málo, quarterback Andy Dalton byl přesunut na rezervu zranění s úrazem palce a jeho sezóna skončila. Naděje na playoff, tak zářná ještě na začátku října, je víceméně pryč.

Power ranking top 5, week 12

  1. New Orleans Saints (10-1). Už je playoff? A kdy už tam budem? A teď? Tak nějak si musí připadat hráči Saints. Letošní ambice jsou ty nejvyšší a zbytek základní části jen odkládá nevyhnutelné. Úspěch sezóny Saints se bude rozhodovat až po novém roce.
  2. Los Angeles Rams (10-1). Bye week, po tom minulém pondělku zasloužený.
  3. Kansas City Chiefs (9-2). Bye week, po tom minulém pondělku zasloužený.
  4. New England Patriots (8-3). Vskutku. S Patrioty v jsem měl v top 5 trpělivost a oprávněně. Je už na vás, zdali budete počítat výhru nad Jets jako výbornou nebo jen povinnou. Tak či tak, návrat tight enda Roba Gronkowskiho po zranění dělá pro útok Patriotů zázraky.
  5. Chicago Bears (8-3). Na pátém místě si týmy začali podávat dveře. Jen co jsem zařadil Steelers, tak se oplatili prohrou s Denverem. Tak Chicago se svojí ultimátní obranou, nezklam moji důvěru.

Weakness ranking bottom 5, week 12

  1. New York Jets (3-8).
  2. New York Giants (3-8).
  3. Arizona Cardinals (2-9).
  4. San Francisco 49ers (2-9).
  5. Oakland Raiders (2-9).

Všechny týmy v bottom 5 si tento týden odnesli ze hřiště prohru, a tak není důvod pořadí měnit nebo nějak detailně komentovat jednoduchý fakt. Tyto týmy jsou špatné.

Čtení pro náročné (v angličtině)

The Future of the NFL Is Here, and It Looks Exactly Like Rams-Chiefs

Did the Rams and Chiefs show the NFL’s offensive future? Not so fast…

Blogonovinky

1.Tento týden se článek na web dostal o den později, za to se vám omlouvám. Přijměte jako kompenzaci následujících pár řádku textu navíc.

Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc. Text navíc.

2. Zdá se to neuvěřitelné, ale můj poskytovatel webového hostingu mě právě upozornil, že jsou tomu již 4 roky, co okupuji svůj mrzký koutek internetu a publikuji na něm své žvásty. A co je ještě více šokující, on to někdo čte. Každý publikovaný článek si na blogu podle statistik najde přes 100 čtenářů. O číslech na nfl.cz nemám páru, ale věřím, že i tam má své čtenáře.

Já děkuji.

zdroje: NFL Gamepass, espn.com, nfl.com, si.com, theringer.com, nbcsports.com, twitter, youtube