QB Marcus Mariota
QB Marcus Mariota běží po svých, photo: titansonline.com

WQB: Čtvrtý down

Víkend plný zajímavých a odvážných rozhodnutí. Některá vyjdou, jiná ne. Takové už jsou čtvrté downy. Ale prvotní otázka zní: Máte na ně odvahu?

V dnešním čísle se podíváme trochu detailněji hned na tři utkání. Jedno čtvrteční a dva víkendové. Přiznejme si, že brzké nedělní zápasy povětšinou mnoho drama nenabídly. Favoriti vyhráli většinu utkání. Pak tu máme pár odvážných i směšných rozhodnutí na čtvrtý down ke shlédnutí a vy víte, že Weekly Quarterback je jejich velkým fanouškem. Nelze pominout. Navíc nám to dost možná ušetřilo dvě remízy. Jo a jacísi Goff s Mahomesem jsou prý docela dobří. Šušká se v kuloárech.

Los Angeles Rams vs. Minnesota Vikings 38-31

Opravdu lahůdkový čtvrteční zápas. To nebývá pravidlem, naopak spíše výjimkou. A tentokrát opravdu nezklamal. Pokud se nějaký fanoušek Vikings těšil, jak jejich skvělá obrana konečně zavře jeden z nejlepších útoků současnosti, musel zůstat stát jako opařený. Ani jedna z obran neměla příliš mnoho odpovědí na ofenzívu soupeře.

Mě osobně došla jedna věc. Jared Goff, quarterback Rams, není jen systémovým quarterbackem, uměle vytvořený přátelským ofenzivním schématem trenéra Sean McVaye. Tyto věci jsou pochopitelně neoddělitelné, ale Goff prostě hrál skvěle. Hody a akce, které měl k dispozici využil dosyta a trefoval svoje receivery na krátko i na dálku. Přesně, do běhu, do mezer v obraně. Výsledkem byl jeho statisticky dosud nejlepší výkon v podobě 465 yardů a 5 touchdownů.

Útok Rams je vývojovým stupněm číslo dva, pod vedení trenéra McVaye. Skvěle navázal na úspěchy minulého ročníku a přidal další vrásky. Používá motion (pohyb jednoho hráče těsně před snapem míče) prakticky skoro při každé hře, aby dodal element zmatení a pomáhá to hned dvěma způsoby. Za prvé, sleduje-li quarterback jak se obrana přizpůsobí změně rozestavení útoku, může odhalit, zdali se jedná o osobní obranu (obránce následuje svého muže v pohybu) nebo zónovou obranu (celá defenzinví formace se jen posune v rozestavení). To pomáhá quarterbackovi odhadnout slabá místa v obraně a napoví výhodné matchupy jeho receiverů. Za druhé, silně to stresuje obranu. Různí hráči jsou v pohybu různými směry a je těžké odhadnout, kam vlastně směřuje míč. Vteřinka zaváhání navíc a jste tam pozdě. Pokud running back Todd Gurley směřuje doprava a linebacker na to reaguje pohybem vpřed, play-action pass rovnou za jeho záda znamená spoustu prostoru pro rychlé wide receivery. Příště to může být naopak. A teď si vyberte.

Ta přidaná kudrlinka letos vesměs spočívá v akcích, které vypadají stejně, ale nejsou stejné. Rams například hrají ze stejné formace zdánlivě stejnou hru, jakou má obrana nastudovanou z předchozích zápasů Rams a podle toho také reaguje. Jenže jeden z wide receiverů tentokrát běží svou routu jinam, zatímco zbytek akce zůstává beze změny. Obrana tak hádá zdánlivě správně, jenže vlastně reaguje soupeři přímo do karet. Goff neomylně nachází volného spoluhráče.

Další ze zajímavých kudrlinek je pro mě záhadná schopnost ofenzívy Rams diktovat matchupy. Pravidelně nachází své rychlé wide receiveři v osobní obraně proti pomalým linebackrům. Všechna čest kvalitě Anthony Barra, ale Roberta Woodse nebo Todd Gurleyho vertikálně prostě nemá šanci stíhat. Například při prvním touchdownu udělal všechno správně, přesto odešel poražen. Gurley z backfieldu vyběhl vpřed a Barr si pokryl vnitřek a krátkou zónu uprostřed, jelikož většinou running beci svou routu v těchto místech kroutí do strany nebo do středu. Barr za sebou správně očekával pomoc od safetyho. Jenže ten reagoval na formaci tří wide receiverů na druhé straně a oči quarterbacka. Goffovi stačil rychlý pohled doprava, aby ho donutil rozběhnout se přesně na tu stranu, na kterou potřeboval a rychlým hodem následně našel vertikálně běžícího Gurleyho s linebackrem za svými zády. Skvělý design, skvělé provedení. Prakticky neubránitelné.

Útok Rams je ukázkovým příkladem toho, jak vypadá moderní ofenzíva NFL. Mnozí trenéři napříč celou ligou by si měli sednout na zadek, detailně se podívat a učit se. Rams skvěle koncepčně kombinují svou běhovou a passovou hru. Z formace nebo rozehrávky je těžké poznat, co přesně přijde, a to udržuje obranu na špičkách. Motion a play-action passy, to je moderní způsob, jak nastartovat dlouhé hody do pole a uvolnit wide receivery. Takzvané bunch a stack formace zajistí wide receiverům čistý start a přesné časování celé akce. Jde o to, že wide receiveři startují hru z formací, kdy stojí těsně u sebe nebo třeba i za sebou. Obránci pak musí hned po snapu řešit dilema, kdo kryje koho, a nemohou jednoduše narušit jejich pohyb hned na začátku svýma rukama a cloněním (angl. press coverage).

Na závěr pár slov také k Minnesotě. Všechna čest, že se soupeřem dokázali udržet krok až do samého závěru. Ačkoliv to v podání Kirk Cousinse vypadalo mnohem víc upracovaně, vždy nějak našel způsob, jak proměnit ten klíčový třetí down, přehodit o píď obránce a procedit míč ke svému receiverovi. Ten rozdíl v kvalitě ofenzivních lajn byl však nabíledni, a nakonec se ukázal jako rozhodující. Rams sice chybí kvalitní rusheři na krajích, ale ten nedostatek plně vyváží Aaron Donald. Druhý nejlépe placený obránce NFL tentokrát dostál svému platu, když v posledních minutách zastavil útok soupeře a šanci na vyrovnání. Viking startují do sezóny bilancí 1-2-1. To si jistě málokdo představoval od týmu se Super Bowl ambicemi.

New England Patriots vs. Miami Dolphins 38-7

Nedělní večer jsem začal v očekávání soubojem v divizi AFC East. Byl jsem zvědavý na neporažené Miami a Patrioty s bilancí 1-2. No, papírové předpoklady vzali rychle za své a vše se vrátilo do starých pořádků. První drajv Delfínů vypadal nadějně. Ryan Tennehill jej odstartoval kompletním passem na Kenny Stillse pro 22 yardů. Navnadil mi chutě, jenže to bylo to poslední, co jsme v prvním poločase od Miami viděli. Tedy, pokud nejste udělaní do puntování. Running beci neměli prostor, kam běžet. Wide receiverům chyběla separace od obránců, jež pohodlně bránili Stillse a Wilsona osobní obranou. Velkým zklamáním je pro mě DeVante Parker, který se z útoku Dolphins vytrácí. Není divu, má sice ideální proporce, ale jako by je neuměl využít. Navíc je neustále zraněný, a to mu také nepomáhá nabrat formu.

New England přišel do zápasu s ideální taktikou, jet to po zemi. Running back Sony Michel byl obzvláště efektivní při bězích středem nebo do stran za svým fullbackem. Odhadem nejméně polovinu ze svých 112 yardů udělal právě při těchto akcích. Vzduchem to Patriotům dřelo. Týmu jednoznačně chybí kvalita na pozici wide receiver. Hráči jsou to sice rychlí a velcí, ale chybí jim fotbalová inteligence, um a schopnost separace od obrany. To nejdůležitější ale je: Brady jim nevěří. Bylo vidět, že se prostě nemá k tomu, poslat míč někam dál do pole a hledá raději svůj oblíbený cíl, tight enda Rob Gronkowskiho. Obrana Miami se na něj logicky zaměřila, zdvojovala ho a omezila tak efektivitu passového útoku Patriots na minimum. Nejaktivnějším receiverem týmu tak byl running back James White. Přístí týden už bude zpět Julian Edelman a Josh Gordon bude mít za sebou další porci tréninků s týmem. Očekávám zlepšení. Nebo, že by Bradyho doháněl otcovský věk? Otázka pro vás.

Abych vás dál nenapínal, souboj to byl nudný, v poločase bylo rozhodnuto a Weekly Quarterback přepnul na něco zajímavějšího. Letmý pohled na skóre druhý den mi ostatně dal za pravdu, jediný touchdown Dolphins v závěru skóroval Brock Osweiler, když už o nic nešlo.

Tennessee Titans vs. Philadelphia Eagles 26-23

Protože většina brzkých nedělních utkání v poločase ukazovala skóre 20-0 a podobně, zvolil jsem zápas, který alespoň vypadal vyrovnaně. A byl. Vedení se střídalo až do konce a ani jeden tým se nenechal zastrašit obranou soupeře. V prodloužení napětí jen gradovalo. Eagles dali jen field gól, a tak Titans museli odpovědět. Drajv to byl jak z amerického filmu. Nejprve Mariotovi dropl na první down dlouhou bombu Jennings, aby následně proměnil čtvrtý down a 15 yardů parádním passem k sidelajně na Taywan Taylora. O pár yardů dále znovu přituhlo, ale ze čtvrtého downu jej tentokrát vysvobodila penalta za pass interference obrany. Přetočme vpřed a je tu zase čtvrtý down a 2 yardy, v pozici na 32 yardech soupeře. Trenér Mike Vrabel může konzervativně zkusit srovnat field gólem skóre a pokračovat v prodloužení, volí však odvahu a hru na čtvrtý down. Útok hraje screen pass, Dion Lewis proměňuje a získává 17 yardů. Fotbaloví bohové uznale pokyvují hlavou, mávnou nad dvěma následnými nekompletními passy a nařídí touchdown na třetí down. Je dobojováno. Titans si odnáší výhru.

V dresu Tennesse je pro mě zatím velkým zklamáním Derrick Henry. Jeho běhy nemají potřebný šmrnc a sílu. Generuje minimum yardů po prvním kontaktu. Naopak velice mě zaujal wide receiver Corey Davis, pomalu se profiluje jako klasický “number one“ receiver svého týmu. Zachytil solidní porci 9 passů pro 161 yardů a touchdown. V obraně pak jednoznačně pass rusher Harold Landry. Jeho rychlost a výbušnost ještě nadělá hodně paseky, startuje z lajny jako by ho někdo vystřelil z kanónu. Připsal si jeden sack, dvě skládky za negativní yardy a jedno heroické doběhnutí Carsona Wentze zezadu, které zachránilo nejméně 20 yardů, protože quarterback Philadelphie se už rozbíhal do širokého lánu zelené trávy. Snaha mu rozhodně nechybí.

V dresu Philadelphie nelze dostatečně docenit wide receivera Alshon Jefferyho. Carson Wentz se nebojí poslat jeho směrem jakýkoliv míč a šance, že ho Jeffery chytí je více než vysoká. Takzvané fifty-fifty míče jsou v jeho podání ve skutečnosti spíše eighty-twenty. Umí perfektně využít svoji velkou postavu a silné ruce. Proti Tennessee jsme to mohli vidět několikrát, včetně touchdownu na třetí down a 16 yardů.

Čtvrté downy

Trenér Frank Reich (Indianapolis Colts) šel pro čtvrtý down v prodloužení. Vím, přetavil defacto jistou remízu (v případě puntu) v prohru, přesto s tím nemám problém. Andrew Luck v zápase naházel 464 yardů a obrana Texans prakticky nedokázala pokrýt receivery Colts. Šance proměnit 4 yardy byla víc než reálná a nebýt podhozeného míče, byla přihrávka chytatelná. S 26 sekundami do konce a soupeř bez timeoutu, pravděpodobnost, že se při neúspěchu Houston dostane na field gól a promění ho, také nebyla zdaleka daná. Máme tu větší experty čtvrtých downů, než s odvahou hrajícího Reicha.

Jestli budou současné výkony New York Jets pokračovat, židle pod trenérem Bowlesem se začne kývat, poznamenal si Weekly Quarterback, když Bowles nařídil za stavu 3-25 ve čtvrté čtvrtině kopnout field gól namísto pokusu o čtvrtý down. Takhle se nevyhrává, takhle se přiznává porážka. Aby nenechal nikoho na pochybách, odpuntoval Bowles za stavu 12-25 na čtvrtý down a 6 yardů, 4 a půl minuty do konce zápasu. Kdy chtěl konkrétně skórovat dva touchdowny se dohledat nepodařilo. Po puntu odehráli Jets v útoku už jen jednu jedinou hru.

V tom samém zápase, také trenér Jaguars Doug Marrone zůstal v úvodu zápasu také nepochopitelně konzervativní. První drajv, 15 her, 80 yardů, proměněný třetí down a 1 yard, třetí down a 2 yardy. Field gól na čtvrtý a 12 yardů je dobré rozhodnutí. Druhý drajv, 12 her, 73 yardů, proměněný třetí down a 7 yardů, třetí down a 5 yardů. Přesto, když se ocitl čelem k čtvrtému downu a 1 yardu na 4 yardech soupeřovy půle, ztratil ve svůj útok veškerou důvěru a poslal na hřiště kickera. Co na tom, že Blake Bortles právě krájel soupeře jak nůž máslem a zkompletoval posledních 11 přihrávek v řadě. Co na tom, že běhová hra celý drajv vždy získala minimálně 2 až 3 yardy. Uvažováno v kontextu dané situace (Jags vedli pouze 3-0), Marrone nechal možná důležité 4 body ležet na hřišti.

Žovialita týdne

Jacksonville Jaguars beze sporu rozdrtili New York Jets 31-12, ale trocha respektu by neškodila. Když Jags skórovali v samém závěru touchdown, který už z pohledu skóre jen navýšil jasné vedení, naordinoval trenér Doug Marrone namísto běžného kopu za extra bod hru o dva body, ve snaze nahnat skóre ještě výš. Proč? Asi s osobní zášti. Když v roce 2014 dobrovolně opouštěl Buffalo, myslel si, že jej Jets najmou, ale ti nakonec dali přednost Todd Bowlesovi. Takovéto malicherné chování mi ale nepřijde příliš profesionální.

Zážeh týdne

QB Mitch Trubisky (Chicago Bears) měl do poločasu na kontě 5 touchdownů. Aby soupeře ušetřil většího ponížení, přidal po poločase už jen jeden. Neexistující pass rush Tampy Bay mu situaci dost ulehčil, ale každý viděl, jak si jeho receiveři běhají po hřišti úplně volní. Trenér Matt Nagy se na zápas připravil hodně dobře.

QB Andy Dalton (Cincinnati Bengals) a jeho závěrečný drajv zápasu s Atlantou Falcons, kterým otočil skóre na vítězných 37-36. Trval 4 minuty a 75 yardů. Dalton překonal postupně čtvrtý down a 8 yardů, čtvrtý down a 6 yardů a nakonec skóroval 13 yardový touchdown na A.J. Greena 7 vteřin do konce zápasu. Bez šance na odpověď pro soupeře. Passová obrana Atlanta je momentálně v troskách. Zranění klíčových hráčů donutila trenéra přesunout Brian Pooleho na pozici safety a jako cornerback nastoupil nováček Isaiah Oliver. A A.J. Green byl volný jako pták.

S Derwin James (Los Angeles Chargers) by klidně mohl být defenzivním nováčkem roku, rozjeto má moc hezky. Ve všech dosavadních zápasech získal přinejmenším sack nebo interception. Proti San Franciscu nedovolil soupeři ohrozit vedení Chargers o 2 body. Blitzoval zprava, neblokován, byl okamžitě quarterbacku C.J. Beathardovi v obličeji a vyrazil mu míč z ruky, přímo do připravené náruče svého spoluhráče. Game over.

Tady je povinný highlight QB Patrick Mahomese (Kansas City Chiefs). Měl to přes ruku, takže hod levačkou, no problemo.

Blamáž týdne

Fitzmagie došla, zkuste se zeptat za rok. Ryan Fitpatrick (Tampa Bay Buccaneers) sice startoval proti hodně dobré obraně Chicaga Bears, ale nedohrál. První poločas zakončil se sotva polovinou zkompletovaných passů a jedním ošklivým interception na třetí down a 19 yardů. Za stavu 3-35 uvolnil místo Jameis Winstonovi a není pochyb, kdo bude startovat příště. Ale to je story kariéry Fitpatricka. Budu se opakovat, on se nikdy nebál to tam lupat. Někdy to vyjde a někdy ne, tentokrát to byla blamáž.

Review rozhodčích v závěru zápasu Cleveland Browns vs. Oakland Raiders je mi záhadou. Browns hráli třetí down a 2 yardy necelé 2 minuty do konce, proměnění by znamenalo výhru, Raiders už měli jen jeden timeout. Running back Carlos Hyde převzal míč a protlačil se pádem po zádech právě na hranici prvního downu, na první pohled proměnil. Rozhodčí určili místo míče a donesli řetěz na měření. O špičku míče to byl první down. Jenže tím to nekončilo. Rozhodčí zreviewovali hru na videu, jelikož bylo méně než dvě minuty do konce. A na to konto výsledek obrátili a určili hru o pár centimetrů krátkou. Ať jsem se na replay díval, jak chtěl, jasný důkaz o tom jsem ani náhodou neviděl. Mělo platit rozhodnutí na hřišti. Toliko doznal i televizní expert na pravidla Dean Blandino a neskrýval své překvapení. Rozhodčí, aka review centrála v New Yorku, doslova obrala Browns o vítězství. Samozřejmě je nesmysl svést celý zápas na tento jediný moment. Browns stále mohli proměnit čtvrtý down a milimetry, mohli zastavit touchdown drajv Oaklandu, mohli zastavit pokus za dva po touchdownu nebo mohli vyhrát v prodloužení. Ale to by nebylo dost Browns. Blamáž na druhou.

Konec Legion of Boom

Jinak to nelze nazvat. Posledním členem této legendární secondary Seattle Seahawks byl v jejím dresu hrající safety Earl Thomas. V zápase s Arizonou si však zlomil nohu a jeho sezóna tak s pravděpodobností skončila. Končí tak zároveň jedna smlouvo-přestupová sága. A to dost neslavně.

Thomas před sezónou bojoval za novou smlouvu (ta současná mu končí letos), stávkoval, chtěl nový kontrakt nebo výměnu, ledy se však nepohnuly. Seattle údajně žádal od zájemců kompenzaci ve výši druhého kola draftu 2019, nikdo však tuto cenu nebyl ochotný přijmout. Thomas ve svém zájmu dokonce vynechal pod pokutou několik tréninků, přesto se nic nestalo. Cílem jeho snah bylo, mimo jiné, zajistit se právě proti takovémuto zranění. Všeříkající tak bylo jeho gesto, vztyčený prostředníček, vůči vlastní sidelajně poté, co jej ze hřiště odváželi na vozíku.

Seahawks tak ztrácejí svého nejlepšího defenzivního hráče a zároveň zboží, díky kterému mohli získat kapitál do příští offseason. Takhle Thomas bez pochyby po sezóně odejde s hořkou pachutí na jazyku a zadarmo. Ovšem ve 30 letech a po dvou zlomených nohách v posledních třech sezónách, bude i jeho vyjednávací pozice o poznání horší.

Letem Světem

Defensive end Demarcus Lawrence (Dallas Cowboys) si v zápase s Lions připsal 3 sacky a patřil k nejlepším hráčům obrany. Je jasné, že po sezóně z něj bude bohatý muž. Letos hraje s jednoletým franchise tagem a na jaře si pravděpodobně vyzkouší trh s volnými hráči.

Debut quarterbacka Josh Rosena (Arizona Cardinals) bych hodnotil pozitivně, navzdory prohře a nevýrazným statistikám. Měl to těžké, pod tlakem pass rushe byl v 47 procentech svých dropbacků. Wide receiveři mu dropnuli nejméně 3 dobré passy. Všichni jsme viděli děravé ruce J.J Nelsona v highlightech, když měl na rukou dlouhý touchdown. A běhovou hru, aby jeden pohledal. Přesto hrál Rosen přinejmenším solidně, mám ale o něho obavy, aby za tou děravou ofenzivní lajnou sezónu přežil ve zdraví.

Sam Darnold (New York Jets) je trochu v bahně. Poslední dva zápasy se jeho strojek zasekl a v útoku se nedaří. Možná by mu prospěla pauza a zahrát by si mohl Josh McCown. Na druhou stranu nereagujme přehnaně na zápas proti defenzívě Jaguars.

Hromadná oslava touchdownu roku prozatím: Tennessee Titans, kuželky.

Malý náhled do budoucna. Jakkoliv je draft ještě daleko, pomalu se už profilují top jména na draft 2019. Vše se jako vždy bude točit kolem quarterbacků, takže zatím jen opravdu letem světem: Justin Herbert (Oregon), Will Grier (West Virginia), Kyler Murray (Oklahoma).

Chybět nemůže poděkování všem, kteří blog podpořili: ozzy, Lesky4. A jeho patronům: Dominik Kiss, Vladimír Kurák, Jakub Krejčíř.

Power ranking top 5, week 1

  1. Los Angeles Rams (4-0). Viz první kapitola.
  2. Kansas City Chiefs (4-0). Příští výzva: obrana Jaguars.
  3. Jacksonville Jaguars (3-1). Příští výzva: zastavit Patrick Mahomese.
  4. Chicago Bears (3-1). Legitimní obrana, ale ten útok. Byl to přelud nebo náhled do budoucna?
  5. New Orleans Saints (3-1). Rozjezd do sezóny byl pomalejší, ale už nabírají rychlost.

Weakness ranking bottom 5, week 1

  1. Indianapolis Colts (1-3). Nemůžete po Andrew Luckovi chtít, aby to pokaždé tahal na svých bedrech, to není fér. Běhová hra by se také měla v zápase občas objevit.
  2. San Francisco 49ers (1-3). Bez Jimmyho je mnohem víc vidět, jak děravý kádr stále ještě 49ers mají. Na druhou stranu C.J. Beathard nevypadal zas tak zle.
  3. Detroit Lions (1-3). Tohle bude dlouhá sezóna pro Lions.
  4. Buffalo Bills (1-3). Návrat zpátky na zem.
  5. Arizona Cardinals (0-4). Jediný tým bez výhry, co dodat.

Poznámka: Cleveland Browns sice prohráli, ale už sem prostě nepatří. Baker!

Co nás čeká příště

Čtvrteční utkání New England Patriots vs. Indianapolis Colts. Fanoušci Pats musí mručet blahem, třetí týden po sobě jde na Sportu 1 jejich oblíbený tým. Zato ostatní fanoušci musí skřípat zubama. Chápu ten minulý pondělní a následující čtvrteční duel, ale vážně se v neděli nedalo vybrat pro změnu něco jiného?

zdroje: NFL Gamepass, espn.com, nfl.com, si.com, theringer.com, nbcsports.com, twitter