Ponižující prohra 27-34, šestá v řadě. New Yorku Giants, kam kráčíš?
Nad tím se pokusím zamyslet v článku, ve kterém se k vám, čtenářům, vracím po nějaké té delší době. Doufám, že od tohoto okamžiku vpřed budu opět schopen přispívat pravidelně. Ačkoliv nebude to vůbec jednoduché, protože psát o Giants je momentálně hodně nevděčné. Po nasazení Daniela Jonese do akce ve třetím týdnu proběhla týmem velká vlna pozitivní energie, jenže to je dávná historie. Jeho výkony i tým nyní provází strmá křivka dolů. Letošní sezóna není (a nikdy nebyla) o playoff. Ani o výhrách. Je o progresu, naději a pocitu, že to někam směřuje. Jenže směřuje? Moc to nevypadá.
Zápas s Jets toho byl zářným příkladem. Přes veškerá pozitiva byl celkový výkon týmu opět nedostatečný. V útoku veškerá snaha po zemi narazila na odpor a za ofenzivní lajnou, složenou vesměs z náhradníků, neměl Saquon žádnou šanci. A tak vše opět padlo na bedra Daniel Jonese. A to chceme po nováčkovi moc. Ačkoliv si připsal 4 touchdowny a spoustu yardů, test okem nám říká, že kdovíjaký úžasný výkon to nebyl. Hodně mu pomohla nedisciplinovanost soupeře a pár haluzních her, které vykouzlily yardy po catchi. Jones se spíše trápí, jeho receiveři nemají většinou ani píď separace od obránců. A Jones váhá s rozehrávkou. Často dlouho drží míč, a to je v jeho podání hodně nebezpečný mix. Kdykoliv je obránce u něj, smrdí to fumblem. Už jich má na kontě letos neuvěřitelných 13. Velký problém.
Kritiku bych však chtěl přinést spíše na trenéra, jehož gameplan vykazoval míru kreativity asi jako běžné záchodové prkýnko. To se bohužel stává pomalu standardem. Nula opravdu explozivních her či pokusů o delší hry. Tady si nejsem jist, jestli prostě nejsou součástí play-callů nebo jen Jones prostě nezkusí své štěstí a dumpuje tyto akce nakrátko. Je však nabíledni, že hrát dokola po 5 až 10 yardových passech nefunguje, protože si na to soupeř počíhá. Přesto mám dojem, že se o to dál snažíme, ačkoliv je to bušení hlavou do zdi. Nula nápaditých formací, nula shiftů nebo motionů, které by odvedli pozornost obrany. Další a další běhy Saquonem přímo doprostřed, ačkoliv všichni vědí, že to není jeho silná stránka. On to musí dostat do prostoru. Jenže kolik toho tak dostává? Minimum.
Reakce na herní situace, to je další slabina trenéra Shurmura a opět nám může jít tento zápas příkladem. V prvním poločase za vyrovnaného stavu jde pro čtvrtý down a 1 yard na vlastní půlce. Proč? Já věděl, že to bude QB sneak, celý stadion to věděl. A pochopitelně obrana to věděla a z jejího rozestavení to bylo nad slunce jasné. Prakticky to nemělo šanci. To nic nevidí? Proč nepřekvapil obranu shiftem do shotgunu a rychlým passem nebo během do strany? Naivita na n-tou.
Co však teprve nepochopím, zvláště v porovnáním s touto situací, je podobný down ve čtvrté čtvrtině. Za stavu, kdy prohrává o 4 body (potřebuje touchdown), odpuntovat na čtvrtý a 2 yardy těsně před polovinou. Ještě méně smyslu dával punt v úplném závěru. O 7 bodů, 3 minuty do konce, jenže Giants byli bez timeoutů. No a co, že to bylo čtvrtý a 19 yardů. Odpuntovat znamenalo získat zpět míč s cca 20 vteřinami na clocku. Tudíž rovná se prohře. Bohužel Giants zazdili svých 5 závěrečných drajvů zápasu a ve čtvrté čtvrtině nepředvedli v útoku zhola nic. Penalty, sacky, bída, nic.
Samostatnou kapitolou je obrana, ve které sice hraje neuvěřitelné množství nováčků, a to se projeví, jenže ani tady není vidět žádný progress. Velké hry soupeře jsou problém. Pravidelně několikrát za zápas se někdo zapomene nebo nedohodne a je z toho dlouhý touchdown pro soupeře. Cornerback Deandre Baker dál dostává na frak. Safety Antoine Bethea už ve svých letech prostě nestíhá. A nějakého rozdílového playmakera, aby pohledal.
Giants se prostě jako tým trápí. Dostihla je některá zranění (Shepard, Engram). Stále něco nefunguje a neladí dohromady. Když šlape útok, nestíhá obrana. Když obrana zapne, tak puntujeme v útoku. Když získáme turnovery, nejsme schopni uhrát něco v red zone. A tak dále. Ten tým zůstává stále mladý, nezkušený a špatný. Neschová to ale další fakt, a sice, že mi často přijde jednoduše špatně připravený. Na to, co hraje soupeř. Na to, co má hrát on sám. A to je chyba trenérů, nad jejichž budoucností se začíná nevyhnutelně spekulovat.
Osobně si však myslím, že Shurmur a spol mohou být letos v klidu, ačkoliv nějaké personální změny v trenérském týmu lze po sezóně čekat. GM Gettleman a trenér Shurmur jsou ve své angažmá spojeni s osudem Daniela Jonese a nebylo by fér je hodnotit na základě jeho nováčkovské sezóny s týmem, který má talentem na špici NFL hodně daleko. Nějaká ta reflexe je ale potřeba a k tomu také zamyšlení nad zbytkem sezóny. Tady se totiž musím vrátit na začátek článku. Letos to není o výhrách. Letos to je o progressu, zkušenostech a budoucnosti. A tak je na čase odhodit opatrnost a zábrany. A začít dávat co nejvíce příležitostí mladíkům a nebát se zkoušet nové věci a experimentovat.
zdroje: Gamepass, giants.com, nj.com/giants, bigblueview.com, twitter